Zlatý kočár pro Žlutého císaře

„Do Británie dorazil na čtyřdenní návštěvu čínský prezident Si Ťin-pching. Britský královský dvůr mu nachystal okázalé přijetí. Centrem Londýna se projel v pozlaceném kočáře s královnou Alžbětou II.,

podél cesty vlály stovky čínských a britských vlajek.“

Tolik citace ze serveru iDNES.cz. Očekával jsem zdrcující kritiky prohnilého království z per našich nebojácných obránců lidských práv. Nic se ale nestalo. Že by se něco změnilo? Čínský „císař“ už není nahý? Nebo se Britská monarchie stala přes noc diktaturou? Případně je postoj našich lidskoprávních aktivistů tak nekonzistentní, že se řídí výrokem "Quod licet Iovi, non licet bovi"?  Jinak si to neumím vysvětlit.

Navíc se minulý týden sešel pravděpodobný příští francouzský prezident Nicolas Sarkozy se současným ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Copak neví, že je to stvůra co žere děti? Pravda, Sarkozyho kredit vylepšuje, že po přátelských stycích s libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím, který mu údajně zaplatil volební kampaň, neváhal jeho zemi vybombardovat. Samozřejmě humanitárně. Ne jako to dělají ti zlí Rusové v Sýrii. Ti se trefují do teroristů, ale k humanitárnímu bombardování přece musí patřit nějaké ty „kolaterální ztráty, že? Ehm… Jako byla srbská televize a čínská ambasáda v Bělehradě, afghánská nemocnice Lékařů bez hranic a další.

Je tedy naděje, že až se tento francouzský politik v případě zvolení (nejlépe za finanční pomoci Ruska) stane prezidentem, tak se ke svému mecenáši zachová podobně „vděčně“. Rusko ale není Libye, takže by stíhačky Mirage měli trochu více problémů, nehledě na to, že Rusko je v „zájmové oblasti“ USA. Mohl by ale pokračovat v destabilizaci jiných zemí. Uprchlíků do Evropy zřejmě není ještě dost.

Zpátky ale k čínskému prezidentovi. Jeho politika je sice kritizovaná, ale všude, včetně USA a Velké Británie je vítán červenými koberci, zlatými kočáry a slavnostními salvami z děl. Možná s výjimkou České republiky, kam pokud na pozvání prezidenta Zemana zavítá, bude „uvítán“ hrstkou „bojovníků za lidská práva.“ O to hlučnější však bude mediální humbuk kolem této události. A to nemyslím salvy z děl.

Je to zkrátka představitel úspěšné země, s jejíž politikou člověk nemusí souhlasit, ale její reálné postavení v současné světové hierarchii musí respektovat. Bohužel je v rámci zastaralých ideologických předsudků stále českým občanům předkládán zjednodušený mediální obraz světa. V něm jsou hegemonem USA se svými spojenci a rostoucí ekonomiky sdružení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) jsou ignorovány.

Přesto je občas vidět i v našich silně stranících médiích nějaký reálný obraz situace. Takovým faktem byl i „sňatek z rozumu“, který jsme viděli v Londýně za účasti královské gardy, premiéra Camerona a i členů královské rodiny. Banketu na počest čínského prezidenta se zúčastnil i princ William s manželkou Kate. „Kate na slavnostní banket do paláce dorazila se svým chotěm. Do hlavního sálu ji doprovázel šéf čínské komunistické strany Wang Chu-ning. Vévodkyně si oblékla rudé šaty od své asi nejoblíbenější návrhářky Jenny Packhamové. Červená byla zvolena jako pocta této barvě, která v čínské kultuře symbolizuje radost a štěstí.“ Konec další citace z iDnes.cz. Připomíná to příběh krále Šalamouna a královny ze Sáby, ale v opačném gardu.

Pompézní oslavy také evokují návštěvy čínských vůdců v komunistickém Československu. Jsem opravdu zvědav, jaká atmosféra bude provázet návštěvu dnešního „Čingischána“ v Česku. Nevím, jakou paralelu k vévodkyni Kate bychom v České republice našli. Napadá mě snad jen Dagmar Havlová. Takovou absurdní Audienci by ale nenapsal ani Velký Dramatik.