Žaloba na T-Mobile - pokračování 17

Vleklý spor se týká chování operátora při prodlužování uzavřených smluv. Bráním se situaci, kdy operátor změnil smluvní podmínky prodlužované smlouvy (na základě telefonického hovoru).

Číslo jednací: 25Co 323/2013 - 119
U S N E S E N Í
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Evy Škultétyové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve
věci žalobce: Karel Januška, bytem Roztoky, , proti žalovanému:
T-Mobile Czech Republic, a. s., IČ 64949681, se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1,
o ukončení poskytování telefonních služeb, o povinnosti vrátit finanční prostředky,
k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. března 2013, č. j.
25C 189/2011-96,
t a k t o :
I. Rozsudek soudu I. stupně s e v zamítavém výroku o povinnosti vrátit
finanční prostředky (II) a ve výroku o náhradě nákladů řízení (III)
z r u š u j e , řízení s e z a s t a v u j e a věc se postupuje
Českému telekomunikačnímu úřadu.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů.
O d ů v o d n ě n í
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl rozsudkem v záhlaví uvedeným tak, že se zamítá
žaloba o určení, aby smlouva o poskytování telefonních služeb mezi žalobcem a žalovanou
uzavřená telefonickou dohodou dne 16. 2. 2010 skončila ke dni 12. 7. 2010 podle podmínek,
které platily v účastnické smlouvě do 12. 3. 2010 (výrok I), že se zamítá žaloba, aby žalovaná
byla povinna vrátit finanční prostředky získané od žalobce po 12. 7. 2010 (výrok II) a žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Soud I. stupně vzal po provedeném řízení za prokázané, že žalobce uzavřel dne
29. 4. 2006 účastnickou smlouvu na dobu určitou v délce trvání 24 měsíců. V době podpisu
smlouvy probíhala promoakce, v jejímž rámci si žalobce vybral jednu z nabízených výhod, a
to výhodu volných SMS do všech mobilních sítí v ČR. Při dalším písemném prodloužení
smlouvy dne 12. 3. 2008 obdržel žalobce mimořádnou nabídku 100 volných minut na 24
měsíců, na žádost žalobce došlo dne 19. 5. 2008 ke změně na 100 volných SMS na dobu
platnosti do dubna 2010. Dne 16. 2. 2010 přistoupil žalobce telefonicky na nabídku na
pokračování 2 25Co 323/2013
prodloužení smlouvy o další dva roky, s čímž podle svého tvrzení souhlasil s výhradou, že
nedojde ke změně smluvních podmínek (zdarma paušál 30 minut volání a 100 SMS), od
dubna 2010 žalovaný přestal poskytovat smluvený počet SMS zdarma. Žalovaný uvedl, že při
posledním prodloužení neprobíhala žádná promoakce a smlouva byla prodloužena s tarifem T
30 a tarifním zvýhodněním HIT. Žalovaný dopisem ze dne 19. 2. 2010 potvrdil prodloužení
smlouvy o další dva roky. Žalobce zaslal žalovanému dopis o ukončení účastnické smlouvy
ze dne 24. 7. 2010 a žalovaná smlouvu ukončila a v rámci tzv. mimořádného řešení žalovaný
ukončil smluvní vztah zpětně ke dni 30. 4. 2011a přeplatek za dobu od 13. 5. 2010 do
13. 8. 2011 ve výši plateb zasílaných žalobcem v tomto období jako úhradu podle vyúčtování
služeb ve výši 6.465 Kč byl dne 5. 12. 2011 žalovanou odeslán žalobci částečně na bankovní
účet a částečně poštovní složenkou, o čemž byl žalobce žalovaným informován dopisem ze
dne 7. 9. 2011.
V mezidobí se žalobce domáhal podáním ze dne 21. 8. 2010, aby Český
telekomunikační úřad rozhodl, že účastnická smlouva skončila ke dni 12. 7. 2010 podle
podmínek, které platily do 12. 3. 2010, proti rozhodnutí podal žalobce rozklad, rozhodnutím
předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 30. 3. 2011 bylo rozhodnutí
Českého telekomunikačního úřadu zrušeno a věc byla správnímu orgánu vracena k dalšímu
řízení s tím, že předmětem řízení je ve smyslu § 142 správního řádu určení právního vztahu,
konkrétně určení, zda účastnická smlouva byla či nebyla platně prodloužena.
Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok byl v rámci tzv.
mimořádného řešení žalovaným uspokojen, takže ke dni rozhodnutí soudu I. stupně předmět
řízení neexistoval. Žalobce žádný situaci odpovídající úkon neučinil, soud proto žalobu
zamítl. O nákladech řízení rozhodl za použití § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb. občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo
s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který měl v řízení úspěch, žádné náklady nevznikly.
Žalobce se odvolal proti výroku II a III rozsudku. V odvolání a jeho doplnění uvedl, že
s rozhodnutím soudkyně nesouhlasí „a v souladu s právem občana se soudkyně zříká“.
Namítal, že neví, kde vzala soudkyně důkaz o vyřešení věci mimosoudní cestou. Žádné
přistoupení k reklamaci žalobce neobdržel, žalovaný sám odstoupil od vymáhání plnění
smlouvy a vrátil část nákladů vynaložených po podání žaloby na účet manželky žalobce.
Žalovaný nikdy žalobci nenavrhl mimosoudní vyrovnání a řádně se nevypořádal s náklady,
které žalobce vynaložil u Českého telekomunikačního úřadu a s náklady tohoto řízení.
Písemné vyjádření k odvolání nebylo podáno.
Odvolací soud přezkoumal v rozsahu přípustného a včasného odvolání podaného
oprávněnou osobou napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. l, § 206
odst. 2, § 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání j e opodstatněno, i když z jiných
než v odvolání uvedených důvodů.
Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 11. 7. 2011 domáhal určení, že smlouva o
poskytování telefonních služeb mezi žalobcem a žalovanou uzavřená telefonickou dohodou
dne 16. 2. 2010 skončila ke dni 12. 7. 2010 podle podmínek, které platily v Účastnické
smlouvě do 12. 3. 2010, že žalovaný je povinen vrátit finanční prostředky získané od žalobce
po 12. 7. 2010, že žalovaný je povinen uhradit náklady řízení u ČTÚ, že žalovaný je povinen
uhradit náklady tohoto řízení „(v případě, že vzniknou)“.
Usnesením ze dne 19. 8. 2011, č. j. 25C 189/2011-7, soud I. stupně řízení zastavil a
rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu
a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud usnesením ze dne 31. 10. 2011, č. j. 25Co 420/2011-14, změnil
usnesení soudu I. stupně tak, že se řízení nezastavuje, a v odůvodnění uvedl, že je třeba
nejprve objasnit, zda podání, jímž žalobce zahájil toto řízení, a to za použití § 43 o. s. ř., není
podáním podle § 244 a následujících občanského soudního řádu.
Soud I. stupně zcela zjevně obsah odůvodnění usnesení odvolacího soudu přehlédl,
bez dalšího doplnění podání žalobce projednal a rozhodl o něm napadeným rozsudkem, aniž
by splnil pokyn odvolacího soudu.
Žalobce ve správním řízení v procesním postavení navrhovatele zaslal podání
Českému telekomunikačnímu úřadu dne 21. 8. 2010, v němž požadoval, aby správní orgán
rozhodl, že účastnická smlouva mezi ním a žalovanou (tam v procesním postavení odpůrce)
skončila ke dni 12. 7. 2010 podle podmínek, které platily do 12. 3. 2010. Správní orgán
zahájil dne 21. 8. 2010 správní řízení. Ve věci rozhodl. Rozhodnutím předsedy Rady Českého
telekomunikačního úřadu ze dne 30. 3. 2011 bylo rozhodnutí zrušeno a věc byla správnímu
orgánu vrácena k novému projednání se závěrem, že předmětné řízení je řízením podle § 142
správního řádu o určení právního vztahu, tedy zda účastnická smlouva byla platně
prodloužena či nikoliv, což je přípustné jen za podmínky, že navrhovatel prokáže, že
rozhodnutí o určení právního vztahu je nezbytné pro uplatnění jeho práva. Správní orgán
vyrozuměl účastníky, že pokračuje v řízení a vyzval navrhovatele k prokázání toho, že
požadované rozhodnutí je nezbytné k uplatnění jeho práv a odpůrce vyzval ke sdělení, zda byl
podán návrh ve věci dlužných úhrad za poskytnuté služby elektronických komunikací.
Odpůrce sdělil, že neeviduje žádnou dlužnou částku. Posléze odpůrce sdělení doplnil zprávou,
že ukončil smlouvu, a to zpětně ke dni 30. 4. 2010, vystavil dobropisy ke všem vyúčtováním
služeb za příslušné období, protože navrhovatel všechna uhradil, vznikl mu přeplatek ve výši
6.465 Kč (součet všech vyúčtování od 13. 5. 2010 do 13. 8. 2011) a ten byl vrácen poštovní
poukázkou navrhovateli. Navrhovatel byl o tomto postupu informován písemně. Správní
řízení bylo ukončeno rozhodnutím správního orgánu o zastavení řízení podle § 66 odst. l
písm. g) správního řádu ve věci sporu o platnost smlouvy, neboť žádost navrhovatele se stala
bezpředmětnou.
Požadavek žalobce na finanční plnění a náhradu nákladů správního řízení je svým
obsahem reklamačním sporem, sporem účastnickým, a ten náleží do pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu (§ 129 zákona č. 127/2005 Sb.), nikoli soudu. Odvolací soud proto
rozsudek soudu I. stupně v rozsahu, v jakém byl napaden odvoláním, zrušil, řízení zastavil a
věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu [§ 219a odst. l, § 221 odst. l písm. c)
o. s. ř.].
K zastavení řízení došlo z procesního zavinění žalobce, žalovanému žádné náklady
řízení nevznikly, proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy
obou stupňů (§ 224 odst. l, § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.).
pokračování 4 25Co 323/2013
Ve výroku I nebyl rozsudek soudu I. stupně napaden odvoláním, v tomto rozsahu
proto zůstal nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za podmínek stanovených
v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do 2 měsíců od doručení rozhodnutí
odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně
prostřednictvím soudu I. stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat
dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
V Praze dne 22. října 2013
JUDr. Blanka K a p i t á n o v á v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Dagmar Kűnzelová

Průběh sporu s komentářem je dokumentován na: http://dokumentytmobil.wz.cz/