Ústava a základní občanská práva

V diskuzním pořadu V. Moravce se řešil povolební stav. Volební výsledky jsou deformovány výkladem termínu "stíhání poslanců". Státní zástupci zneužívají svou pravomoc.

V diskuzi pan Fiala (ODS) nedovedl položit základní otázku: Kde vzala policie (představitel moci výkonné) pravomoc, aby úkolovala poslance. Chybným výkladem právních norem se republika chová jako policejní stát, jako bývalá lidově demokratická republika. Poslanci se chovají jako stádo oveček, které se sklání před úředníky státní moci. Ani pověření od státního zástupce nestačí k tomu, aby úředník (policista, vyšetřovatel) překračoval svou pravomoc a kteréhokoliv občana (nejenom poslance) označil viníkem trestného činu. Takovou pravomoc má výhradně moc soudní. Státní úředník se dopouští (trestného) činu pomluvy. Jak je možné, že tyto základní atributy právního státu neznají ministři spravedlnosti, je mi záhadou.  Patrně za to nesou odpovědnost právnické fakulty.

Ústava i Listina práv jasně hovoří o rovnosti práv svéprávných občanů před zákonem. Toto základní občanské právo v naší republice neexistuje. Bez právního zástupce každý občan může poslat ústavní stížnost, ale ÚS ji vrátí, i když by byla sebejasnější. Přitom v Listině je nařízení, že stížnost na základní občanská práva nesmí žádný soud vrátit. A žádný soudce nemá pravomoc zkoumat, jakého je vzdělání občan, který se na soud obrací.

Není nutné měnit Ústavu. Ale je nezbytně nutné urychleně nařídit soudcům, aby Ústavu dodržovali.

Státní zástupce podléhá ministru vnitra, který je odpovědný premiérovi. Ten by měl po každých volbách vybírat s rozmyslem. Představitelé ČSSD nejsou dobrým nápadem.

Pan Fiala (ODS) by mohl uznat, že policejní úředníci nemají právo pomlouvat žádného občana. Měl by se zasadit o to, aby se republika stala právním státem.

Chování „demokratického bloku“ je nesmyslné. Do vlády zatahuje KSČ, kterou se konečně voličům podařilo učinit nevýznamnou.

Masarykovým heslem také bylo „Pravda vítězí“. Pravda je hodnota, kterou soudruzi z právních předpisů odstranili v padesátých letech minulého století. Současný Ústavní soud a soudy pravdu v rozsudcích nerespektují. Právní předpisy rozmnožili o tisíce dalších předpisů, které si patrně někde protiřečí.

Náprava je jednoduchá a pro poslaneckou sněmovnu by měla být prvořadá. Je třeba soudcům přikázat, jak interpretovat termín „zákon“. Dále přikázat soudům, aby každý spor vyřešili, a nevraceli řešení soudu nižšího stupně.

V úvaze Soudy a rozhodování  (https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=632392) jsem navrhl čtyři paragrafy, které tyto požadavky zahrnují.