Trestně pomlouvaný A. Babiš

Úvaha nad výroky, které slyšíme z našich veřejnoprávních prostředků. Téměř každá politická strana se chce vymezit vůči Hnutí ANO.

Z medií (i státem placených) slyšíme frázi „trestně stíhaný A. Babiš“. Výrok „A. Babiš je trestně stíhaný“ je tvrzení nepravdivé, čili lživé. Zakládá se na skutečnosti, kdy nějaký pražský policista, snad pod patronací místního státního zástupce, doručil do poslanecké sněmovny žádost, aby se mohl zabývat dotacemi na „Čapí hnízdo“.  

V demokratickém státě jsou moc výkonná, moc zákonodárná a moc soudní na sobě nezávislé. O tom, zda je někdo trestně stíhaný, musí rozhodnout soud. Bez ohledu na to, zda občan je či není poslancem.  Nelze mluvit o právním státě, když je narušována nezávislost jednotlivých mocí.

 Poslanecká sněmovna plná „osob s právnickým vzděláním“, včetně několika ministrů spravedlnosti, ochotně přistoupila na žádost policisty a vydala dobrozdání. Je úplně lhostejné jaké. Poslanecká sněmovna jednala jako státní kancelář, která se nechává úkolovat mocí výkonnou. Poslanci pohrdají svými mandáty, které získali ve volbách. Činí tak pouze na základě zvyklostí (nebo vychytralého kroku někdejší vlády, při likvidování ODS). Jestliže si „občané s právnickým vzděláním“ upravili právní předpisy tak, aby dovolily označit někoho za „trestně stíhanou osobu“, a toto stíhání není podložené výrokem soudu, pak takové nařízení je v rozporu s Ústavou.

Je-li soudem potvrzené, že se poslanec dopustil trestného činu, Ústava dává pravomoc poslanecké sněmovně, aby z důvodů uplatňování mandátu mohla stíhání pozastavit po dobu platnosti mandátu. Žádný jiný výklad není možný.

Připomíná to dobu, kdy strana a vláda také jednala bez ohledu na Ústavu. Nejvyšší správní soud ve lživé kampani nevidí žádný problém. Také nalezl slovní spojení, které dovoluje nerespektovat znění Ústavy.

Pravda je relativizována, a soudy rozhodují na základě „závazného právního názoru“, nebo „naléhavého právního zájmu“. V principu tak jako za socialismu.

Prvním krokem k právnímu státu je respektování pravdy v soudních výrocích. 

Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:

§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem. Jsou to:

..(H1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

..(H2) Ústava, Listina práv a svobod,

..(H3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

..(H4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

..(H5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Učinit z republiky právní stát by mělo být prvořadým zájmem všech poslanců. To by byl ten nelepší výstup z voleb do parlamentu.