Opět s vámi nemohu souhlasit. Vaše logika je tak trochu mimo, myslím s tím dokazováním ze strany žalovaného.
Ano, že něco neexistuje je opravdu velký problém dokázat, takže kdyby byla důkazní situace v osobnostních sporech postavena na tom, že žalovaný nic prokazovat nemusí a vše prokazuje žalobce, tak by soudy neměly co na práci.
Na tom, kdo hájí svá osobnostní práva, popř. osobnostní práva zemřelé osoby blízké, je aby dokázal, že do nich bylo zasaženo např. nějakým difamujícím výrokem. Což se žalující straně nepochybně podařilo. Žalovaný naopak musí prokázat, že jeho výrok je pravdivý. V daném případě to jaksi narazilo na to, že podle názoru soudu nelze po dobu výkonu funkce žalovat prezidenta jako osobu a ani stát jako subjekt odpovědný za něj coby prezidenta, ne na to, že žalovaný nemusí nic prokazovat.
Koneckonců to bychom vlastně při té vaší důkazní logice nemohli vést skoro žádné spory. Jak chcete např. prokázat, že vám žalovaný nic nezaplatil ? Žalobce prokazuje, že mu nárok na zaplacení vznikl (tedy že existuje platná smlouva, že sám poskytl plnění, zakládající nárok na zaplacení, popř. že existuje jiný právní důvod k placení) a tvrdí, že mu zaplaceno nebylo. Žalovaný, chce-li být úspěšný, musí prokázat, že zaplatil. Bude-li nečinný s tím, že "nic prokazovat nemusí", pak to patrně prohraje.
No kdyby platilo, že žalovaný nic prokazovat nemusí, tak bychom mohli občanskoprávní soudy prakticky zrušit nebo alespoň silně zredukovat, poněvadž by nemělo smysl se soudit 
