Spravedlivý stát pro občany

Dopis zákonodárcům. Ústava všem soudcům nařizuje, aby rozhodovali nestranně a nezávisle. Trestně stíhaný soudce Elischer je důkazem nespravedlnosti našich soudů. 

Svoboda a pravda jsou nejdůležitější  výsledky sametové revoluce. Svobodu si někteří soudci začali vykládat ku svému prospěchu.

Každý soud musí odpovědět na jedinou otázku: Má žalobce pravdu? Existují pouze dvě odpovědi:

Ve sporu má pravdu strana A, nebo: Ve sporu má pravdu strana B. 

U soudu může dojít k dohodě. Ale jestliže si strany dohodu nepřejí, nebo dohoda není možná, pouze jediná odpověď je spravedlivá (pravdivá). To platí pro každé soudní rozhodování v právním státě.

Ústava předpokládá dvoustupňové soudnictví. V prvním stupni soudce nějak rozhodne. Je-li některá strana s rozhodnutím nespokojená, má právo podat odvolání. Odvolací soud (druhého stupně) zkontroluje rozhodnutí soudu prvého stupně. Není-li rozhodnutí spravedlivé, vydá odvolací soud své rozhodnutí.  V žádném případě nesmí vrátit řešení soudu prvého stupně. Tak to soudy činily v "socialismu", a někdy to činí dosud. Vrácením se po soudci prvého stupně požaduje, aby změnil svou pravdu za pravdu nadřazeného soudu. Žádná jiná varianta nemůže nastat. Pouze jedna strana může mít ve sporu pravdu. Proto rozhodnutí odvolacího soudu má být konečné.

Pouze výjimečné spory se mohou dostat k mimořádnému (dovolacímu) soudu. Ani dovolací soud nemá právo nařizovat jinému soudu, aby rozhodl „podle jeho právního názoru“. Přísné dodržování Ústavy (každý soudce rozhoduje nestranně a nezávisle) zaručuje, že se řešení žádného sporu nemůže dít potlačováním svobodného a nezávislého rozhodnutí soudce nižšího stupně. Ze soudní pře se nesmí stát hra připomínající ping-pong.

Když soudy budou postupovat přesně podle znění Ústavy, nikdy nemůže dojít k trestnému stíhání soudce. Žádný soudce nesmí přikázat jinému soudci, aby rozhodoval podle jeho „závazného názoru“. Tvrzení ministra spravedlnosti Pelikána, že zadržení soudce Elischera je dokladem dobré funkce justice je mylné. Je to systémová chyba v soudních postupech. Domnívám se, že je povinností zákonodárců tuto chybu urychleně napravit. Nekonečná soudní řízení (se studenty  brněnské fakulty po sametové revoluci, nebo s poslancem Rathem) by se již nikdy neměly opakovat.

Soudcům je třeba přikázat, aby respektovali dvoustupňové uspořádání soudnictví. Každý spor má nárok na dva různé soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Změna žalobního návrhu soudcem je v právním státě nemyslitelná. Soudy musí rozhodovat pouze o skutečnostech, které jsou uvedené v žalobě. Jestliže soudce nenašel souvislost žalobního návrhu s trestným skutkem, je povinností soudce žalobu zamítnout. Soudci nemohou stanovovat nové trestné skutky. To může učinit pouze zákonodárce.

Státní zástupci nepatří pod pravomoc ministra spravedlnosti. Dohlížejí nad prací policie (moci výkonné), proto mají být podřízení ministru vnitra. Musí platit přísná hierarchie v jejich rozhodování.

Sbírku zákonů je třeba upřesnit, aby soudci přesně věděli, co patří do termínu „Zákon“. Některé chybné soudní výroky se opírají o soudní řád. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:

§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem. Jsou to:

..(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

..(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

..(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

..(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

..(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

 Vážení poslanci a senátoři.

Žijeme ve lži, když se ve sdělovacích prostředcích používá oslovení „trestně stíhaný Andrej Babiš“. Takové tvrzení je nepravdivé, protože se žádný soud v případu „Čapí hnízdo“ nekonal. Jenom přání  některých vašich kolegů a některých redaktorů neudělá z předsedy nejsilnější strany osobu trestně stíhanou. Sami se dopouštíte pomluvy bezúhonných občanů. Hodnotit nějakou situaci podle výzkumů veřejného mínění je velmi ošidné. Hitler by v Německu koncem třicátých let zaručeně vyhrál jakoukoliv anketu.

Poslanecká sněmovna nemá právo zabývat se přestupky nebo trestnými činy svých kolegů. Pouze Nejvyšší státní zástupce má podle hierarchie právo obrátit se na sněmovnu a na základě soudního rozhodnutí požádat o vydání k trestnímu stíhání poslance. Místní státní zástupce takové právo nemá. Výkladem právních norem nelze ohrožovat základy demokratického státu (Ústava, článek 9.) Sněmovna může pozastavit jeho stíhání, protože mandát je někdy pro stát důležitější, než případný  trestný čin zákonodárce. Takové je znění Ústavy. Trestné stíhání soudce Ústava nepředpokládá. V právním státě k němu nikdy nemůže dojít.

Vážení zákonodárci, jestliže provedete navrhované úpravy  právních norem, republika bude o hodně příjemnějším státem. Náklady státu na justici podstatně klesnou. Počet jednání před soudem se výrazně zmenší. A patrně se i věznice trochu vyprázdní. 

Je vaší povinností učinit z republiky právní stát. Stranické pokladny občany nezajímají.  Věnujte se tomu, co je pro občany a republiku nejdůležitější. Politické strany které upřesnění prosadí, jistě budou u voličů bodovat. 

"Pravda vítězí" není prázdným heslem. Ignorovat pravdu je v koncích drahá záležitost. Byla by škoda, kdyby občané měli čekat do dalších voleb.