Ještě jenom podotknu, že operujete se slovem "nezákonné" s očividnou neznalostí věci, protože se domníváte, že při nezákonném rozhodnutí musel nějak pochybit soud - rozhodnout v rozporu se zákonem.... Není tomu tak a povím vám zase takový triviální příklad. Máte trestní kauzu, kde máte třeba trestní sazbu 10 až 15 let a soudce odsouzenému dá trest v rámci trestní sazby - třeba 14 let natvrdo. Přesto je dost dobře pravděpodobné, že advokát odsouzeného napadne výši trestu argumentem nezákonnosti, protože (a teď přijde ten háček, který to celé polidšťuje a dělá z toho do jisté míry subjektivní rozhodnutí založené na úsudku...) zásadou trestního práva je, že ten trest má být co možná nejmírnější tak, aby stačil k nápravě konkrétního pachatele - tzn. soud musí přihlížet k osobnosti konkrétního souzeného a jestli nikdy nic neprovedl, spolupracoval při vyšetřování apod. tak trest blízký konečné hranici sazby může být zpochybněn nezákonností. Přitom 14 let je jednoznačně v rozmezí zákona 10 až 15 let, ale pokud nebylo přihlédnuto k osobnosti pachatele a byl uložen "drakonický" trest, tak i takový trest je svého druhu nezákonný. Ve správním právu by se tomu řeklo zneužití správního uvážení.
