Právnický absurdistán

V úvaze se zabývám některými paragrafy Občanského soudního řádu, které jsou v rozporu se zákonem. V závěru navrhuji cestu k nápravě.

Máme Ústavu a Listinu práv, kterou soudci nedodržují. Máme členy zákonodárného sboru, které policie odvádí a drží měsíc ve vazební věznici. Máme soudce Ústavního soudu, kteří posílají občana, aby si šel stěžovat do Štrasburku, odkud ho český zástupce pošle zpět. Máme soudce, kteří si ze státního rozpočtu ukrajují co je jim libo. Máme zákonodárný sbor, který se bez zásahu soudů nemůže obejít. Zákony matematiky pro soudce neplatí.  Máme dovolací soudy, které nedokážou stranám vysvětlit, že porovnání dvou různých práv (právo na osobní rozhodnutí rodičky a povinnost lékaře) nelze u žádného soudu spravedlivě rozhodnout.

Paragrafy z Občanského soudního řádu, které nepatří do zákona:

§ 80: Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Tento odstavec dává libovůli soudci, jak může rozhodnout. „Naléhavý právní zájem“ projevila žalující strana tím, že se obrátila na soud.  Žalující strana volila soud jako poslední možnost, jak se domoci svého práva. Žádnému soudci nepřísluší, aby hodnotil „právní zájem“. Tento paragraf nepatří do zákona.

§ 120: (1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

Soud se musí zabývat všemi důkazy, které žalující strana předložila. Soud si nesmí vybírat jen některé z důkazů.

§ 133: Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

Již římské právo znalo důkaz opaku. Až do roku 1950  byl v právních předpisech definován takto: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. Podstatná věta „důkaz opaku je dovolen“ totalitní právotvorci ze zákona vypustili. Jinými slovy dovolili soudcům vynášet nepravdivé (lživé) rozhodnutí. Důkaz a důkaz opaku mají mít v právu stejnou důležitost. Zaručuje, že rozhodnutí soudce je spravedlivé jak k žalující tak k žalované straně. Matematika přesně definuje, která formule je pravdivá. Přesný matematický popis je uveden na adrese: http://www.matematika.cz/pravdivost-formuli a není k němu třeba nic dodávat. Paragraf 133 v současném Osř by měl být vrácen do znění, které platilo jak za Rakouska, tak v první republice.

Jenom zákonodárci mohou přinutit soudce, aby respektovali Ústavu, Listinu práv a nejnovější poznání ze všech věd.

Dokud se nenajde politická strana, která bude mít zájem na tom, aby platilo právo, stav v justici se nezmění.

Jak situaci napravit, navrhuji na adrese: http://kareljanuska.blog.idnes.cz/c/483290/zneuctena-ustava.html.