Právnická věda nebo náboženství?

Podstatou každého náboženství je víra. Víra může být vlastností, kterou člověk zdědí. Na základě zkušeností může člověk vyznávat libovolnou víru.

V katolické církvi platilo, a možná ještě platí, že věřící má věřit tomu, co se mu k věření předkládá.

V matematice platí, že každé poznání musí být striktně dokázáno. Pouze taková tvrzení (věty) jsou pravdivé, které jsou nezpochybnitelně dokázané. Jedna třída důkazů se nazývá důkaz sporem. Nejjednodušší důkaz sporem je v oblasti platnosti čísel. Jestliže nějaké tvrzení platí pro všechna čísla, která jsou větší než nula (kladná), potom tvrzení musí platit i pro všechna čísla, která jsou menší než nula (záporná). V právní vědě se tento důkaz nazývá opak (důkaz z opaku).

Veškerá současná počítačová technika je založená pouze na dvou číslicích. Je to nula a jedna.  Všechny informace (čísla, znaky, tóny, barvy) jsou zakódovány pouze do posloupností nul a jedniček. Existují přesné předpisy, jakým způsobem jsou informace zakódovány.  Dvě číslice také značí pravda (1, true) a nepravda (0, false).  Pouze s těmito dvěma ciframi a příslušnými pravidly počítače, telefony a ostatní digitální zařízení pracují.

Křesťanská víra se opírá o Nový zákon. Když byl Ježíš souzen, zda se dopustil trestného činu, soudce prohlásil: “Já na něm vinu nenalézám.“ A vydal ho „pracujícímu lidu“, který žádal ukřižování. Soudce schválil většinové rozhodnutí lidu a dodal: „Krev jeho na vás, a na vaše děti“.

Naši soudci postupují jako pontský Pilát. Trochu to mají usnadněné tím, že „pracující lid“ v době totality zavedl takové soudní postupy, které umožňují soudcům obvinit nevinného (který se nedopustil trestného činu, nebo takového činu, který trestný čin dokládá). Soudci jsou zneužíváni k tomu, aby plnili politické cíle některých jednotlivců, nebo politických stran. Tyto cíle („naléhavé právní zájmy“) jsou pro ně tak důležité, že klidně pohrdají nejen Ústavou, ale také zákony matematiky. O morálce některých soudců lze s úspěchem pochybovat.