Právnická pavěda

 Ani za čtvrtstoletí republiky se justice nedokázala zbavit manýrů z totality. Vzpamatují se politické strany?

Po sametové revoluci se podařilo velmi precizně dát do Ústavy všechny prvky zaručující, že budoucí Česká republika bude právním státem, směřujícím ke kapitalismu. Zřízení Senátu byl ústupek levicovým silám. Bohužel ovládnutím tohoto institutu ČSSD utrpěli všichni občané.

Soudní procesy zachovaly veškeré manýry z minulosti. Rozhodování se řídilo a pořád řídí podle soudního pořádku z doby totality. Ústavní soud ignoruje jednotlivé články Ústavy. Poslanci se domnívají, že Ústavní soud a všechny ostatní soudy postupují jako v právním státě. To je hluboký omyl. Podle litery Ústavy nemá žádný soudce pravomoc vydat k některému rozsudku dvě různá rozhodnutí. Ústava proto předpokládá, že soudnictví je dvoustupňové. To značí, že každý spor má nárok na rozhodnutí dvou soudů (soudců). Tuto skutečnost soudy porušují, a zavedení termínu „závazný právní názor“ způsobil, že se ze soudních sporů stává divadelní komedie připomínající hru ping-pong. Patnáctileté spory nejsou divné zákonodárcům ani samotným soudcům.

Ovládnutí Senátu a Ústavního soudu se zřetelně projevilo při odvolávání pana Babiše z funkce premiéra. Jak předseda Senátu, tak předseda Ústavního soudu prohlásili, že s odchodem pana Babiše padá celá vláda. Takový blud svědčí o levicovém smýšlení obou pánů. Protože kdyby vláda byla jednobarevná, k žádnému pádu vlády by nedošlo a výměna premiéra není žádný problém.

Pro občany je nejhorší skutečnost, že soudy nerespektují zákony a pravidla objevená před tisíciletími. Rozhodnutí každého soudu musí být identické bez ohledu na to, která strana se na soud obrátí. Podle příčiny sporu soudce určuje, jaké přijme rozhodnutí. Proto je nutné, aby soudce striktně rozhodoval pouze o žalobním návrhu. Porušením tohoto pravidla se hroutí celá spravedlnost v rozhodování. Soud není výchovný ústav, ani instituce pro prosazování potřeb jednotlivých partají. Politické strany by si měly svůj vztah k justici jednoznačně uvědomit.

Naše soudnictví nutně potřebuje nápravu. Došel jsem k názoru, že vložením obsahu následujících paragrafů do zákonných předpisů by odstranilo většinu nedostatků z naší justice.

§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

    1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

    2. Ústava, Listina práv a svobod,

    3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO)

    4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

    5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Do voleb je dostatek času, aby jednotlivé politické strany projevily svůj názor na justici. Případně s pomocí svých právních expertů upravily můj návrh.