Pravda nevítězí

Heslo našeho prvního prezidenta bylo opačné. Je na státní standartě. Z výsledků práce naší justice rozhodně nelze tvrdit, že pravda vítězí.

Pravda je filozofický termín. Obvykle lze rozlišit, zda některé tvrzení je pravdivé. V matematice je to jednoduché. V minulém století byla rozvinutá matematická logika a kybernetika. Domnívám se, že i školáci vědí, že práce každého počítače je založená na dvojkové soustavě. Pouze dvě hodnoty „1“ a „0“ zná každý počítač. Lze je také pojmenovat Pravda a Nepravda. Těmito dvěma hodnotami a příslušným algoritmem lze zobrazit nejenom čísla, ale také obrazy nebo zvuky.

Před časem stát obvinil zpěváka Gotta, že neodvedl daň podle zákona. V odvolacím řízení soud rozhodl formulací: „Pan Gott platil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu nenáleží.“ To je typický příklad, kdy soud vynesl nepravdivý výrok. Opak výroku zní: „ Pan Gott neplatil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu náleží“. Logicky by z toho plynulo, že náhrada soudních výloh přísluší tomu, kdo poruší zákon.

Metoda jak ověřit je-li výrok soudu je pravdivý, je stará tisíciletí. Nazývá se důkaz opakem (důkaz z opaku, důkaz sporem). Pro spravedlivé soudní rozhodnutí platí, že výrok ke straně žalované je opakem výroku ke straně žalující. Při aplikaci nesmí dojít k logickému rozporu.

V antice, za císařství ani v první republice, by takový výrok soudce nevynesl, protože v soudním řádu měl každý soudce nařízené: Důkaz opakem je povolený.

 Rozhodnutí žalobního návrhu na starostku Třince mělo znít: „Žaloba se zamítá. Náhradu soudních výloh hradí žalobce.“  Pak by patrně k dalším soudním návrhům nedošlo. A Ústavní soud by se nemusel zabývat případy, které s Ústavou nesouvisí.

Kdyby soudy rozhodovaly spravedlivě, odvolávat se k vyšší instanci by si každý rozmyslil. Nespravedlivá rozhodnutí nutí občany dovolávat se spravedlnosti u vyšších soudů.  

Do zákonných nařízení by se měly dodat následující paragrafy, aby se problémy, které potkaly starostku Třince a tisíce jiných nespravedlivých odsouzených neopakovaly. Zabrání současnému neutěšenému stavu v justici:

§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních předpisů tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

   1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

   2. Ústava, Listina základních práv a svobod,

   3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO)

   4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

   5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Každá politická strana, která se uchází o vládnutí, by se měla k paragrafům vyjádřit. Pokud se nevyjádří, stav v justici jí vyhovuje.