Nový soudce Ústavního soudu

Z tisku se dovídám, že prezident bude senátu předkládat návrh na nového ústavního soudce. Domnívám se, že by se naši zákonodárci měli zamyslet nad tím, zda náš Ústavní soud skutečně dodržuje literu Ústavy.

Vedou mne k tomu konkrétní rozhodnutí vrcholných soudů.

1. Ministr spravedlnosti veřejně přiznal, že v našem státě mohou padnout rozhodnutí soudů, která jsou v rozporu se zákonem (případ Tluchoř). Erudovaní právníci přinutili ministra spravedlnosti k tomuto doznání. Kolik tisíců jiných pravomocných rozhodnutí je v rozporu se zákonem se nedovíme. Jen některý občan si může dovolit zaplatit takového obhájce, který přinutí ministra, aby se za pravomocné rozhodnutí soudu omluvil. Omluvou ministr přiznal poškozeným náhradu za zpackaný soudní proces.

2. Nejvyšší soud rozhodl, že soudcům náleží doplatky minulých mezd. Soudu bylo lhostejné, že odměňování soudců se řídí jinými předpisy, než odměňování státních úředníků. Ústava jednoznačně stanovuje, že žádný soudce nesmí vynášet podjaté rozhodnutí. Ani soudce Ústavního soudu, nesmí ohrožovat svou nestrannost. Nesmí soudit takový případ, ve kterém je hmotně zainteresován sám, nebo jeho blízcí. To je jediný možný výklad ústavního článku 82. Rozumí soudci rozdílu mezi nestranným a podjatým rozhodnutím? Je tato skutečnost známa všem bývalým i současnému ministru spravedlnosti?

Řešení problému je jednoduché a je v rukách zákonodárců. Je třeba přijmout paragraf do Sbírky zákonů, který soudcům přikáže dodržovat všechny zákony, které jsou nadřazené z titulu lidského poznání. Jsou to zákony přírodních věd, matematiky, lékařských a technických věd. Paragraf musí trvat na tom, aby soudci respektovali Ústavu a Listinu práv jako nejvyšší psanou formu zákona. Soudce, který vydá rozhodnutí, nesmí být nikým (ani soudem vyššího stupně) nucen k tomu, aby své rozhodnutí opravil.

Příslušný paragraf do Sbírky by mohl znít takto:

1. Zákon je hierarchické uspořádání všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků věd lékařských a technických, Ústava, Listina práv a svobod, zákony uvedené ve Sbírce zákonů, nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

2. Soudci jsou povinni uvádět identifikaci zákona, podle kterého rozhodují. Rozhoduje-li soudce podle svého svědomí, musí to být z rozsudku zřejmé.

3. Rozhoduje-li soud senátem, musí být rozhodnutí jednomyslné.

Žádné finanční nároky paragraf nebude vyžadovat. Naopak, finanční úspory státu budou znatelné. Riziko nezákonného rozhodnutí soudu se minimalizuje, protože za každý rozsudek budou zodpovědní konkrétní soudci.