Podle právníků totiž může být červená na semaforu buď míň červená, nebo víc červená, ale taky může být nejčervenější ze všech červených. Tento systém právních zákonů, plný mezer, kliček a polopravd vytvořili nedokonalí lidé, aby nemuseli respektovat dokonalá pravidla, mezi které patří i fyzikální zákonitosti. A tak vznikl právní diletantismus, který si ve svém vlastním zájmu hájí právě diletanti, kterým se nerespektování jakýchkoliv zákonů hodí. Proto dali soudcům beztrestnost za důsledky, které může způsobit výkon jejich rozhodování. Ale nemám strach, fyzikální zákonitosti doženou i je.

Tady na to jde nahlížet dvěma pohledy... Ten první je zpochybnění Januškova dvouhodnotového systému 0/1 - "stát/jet". Semafory mají 3 barvy a zatímco asi nikdo nepochybuje o tom, že svítící červená znamená stát, tak odmítáme tu Januškovu ideu jedničky a nuly v tom smyslu, že NEsvítící červená znamená jet. To totiž v žádném případě automaticky neznamená. Červená například NEsvítí, když bliká oranžová při vypnutém / porušeném semaforu a v takovém případě rozhodně neplatí automatické pravidlo "nesvítí červená - můžu jet", jak naznačuje Januška.

Druhý pohled je možná taková právní hříčka, která by se dala shrnout do prosté otázky - máte přechod se semaforem pro chodce, kde svítí červenej panáček, na silnici široko daleko kam dohlédnete ani jediné auto - a chodci taky nikde. A tak prostě jak velí rozum a spěch přejdete. Otázka zní - spáchali jste přestupek, nebo nikoliv? A světe div se, odpověď vůbec nemusí být tak jednoznačná, jak se zdá. Jde totiž rozporovat, jestli je vůbec splněna materiální stránka přestupku (tzn. společenská škodlivost - protože neohrožujete žádný společenský zájem - když tam budou s váma čekat děti, tak už jo, dáváte jim lidově řečeno špatnej příklad, ale když jste tam sám, třeba jenom s iniciativním policajtem, kterej vás za to bude chtít popotahovat?).... Ale je mnohem bezpečnější si říct, že ano, přestupek pácháte, i když já osobně o tom v žádném případě přesvědčen nejsem teda.

Jinak jediný případ z toho vašeho blábolu, kde se dá hovořit o skutečném naléhavém právním zájmu, je určovací žaloba o vlastnictví Lidového domu. Akorát že žalobu nepodávala ČSSD, ale stát prostřednictvím tehdejšího ministra financí Kočárníka, čili onen naléhavý právní zájem musel v daném případě osvědčit stát.

Šlo o to, že Lidový dům, patřící nejprve ČSSD, poté akciové společnosti Cíl, kterou ale ve 100% vlastnila ČSSD, se stal po slučovacím sjezdu v roce 1948 majetkem KSČ. No a v roce 1990 byl tak nějak obejit zákon o navrácení majetku KSČ a SSM lidu, když těsně před jeho přijetím převedli komunisté Lidový dům zpět na ČSSD.

A jestli vás zajímá, který soud "přiklepl" Lidový dům ČSSD, pak uspěli až u soudu Ústavního. Není to takový problém to zjistit, stačí pár minut gůglit. To ale nebude vaše oblíbená činnost, na rozdíl od psaní nesmyslů

Už zase operujete pojmy, o jejichž obsahu nemáte ani to nejmenší tušení ? Co je naléhavý právní zájem nevíte a plácáte a plácáte.

Pro vaši informaci :

"Nezbytným předpokladem úspěšnosti žaloby na určení existence nebo neexistence právního vztahu nebo práva, je naléhavý právní zájem. Doktrína i judikatura se na definici pojmu „naléhavý právní zájem“ shodují – podmínka je naplněna zejména tam, kde by bez autoritativního určení existence či neexistence právního vztahu nebo práva bylo právní postavení žalobce ohroženo nebo se stalo nejistým. Současně musí žaloba na určení plnit preventivní funkci."

O naléhavém právním zájmu hovoříme vždy v souvislosti s určovací žalobou, t.j. s žalobou, kdy chcete, aby soud určil, zda tu nějaký právní vztah je či není. Čili zda jste např. vlastníkem nějaké věci, zda je smlouva platná či neplatná. Naléhavý právní zájem na takovém určení nemáte např. tehdy, když vaše vlastnictví nikdo nepopírá a nikdo je neruší. Stejně tak neplatnost smlouvy - pokud z takové smlouvy po vás nikdo nic nechce, nemáte naléhavý právní zájem, aby soud určoval, zda je platná. V drtivé většině případů se dá žaloba určovací nahradit žalobou na plnění - o vlastnictví věci bude soud rozhodovat, až někdo bude vaše vlastnictví narušovat, a vy ho budete žalovat, aby toho zanechal (zdržel se nějakého konání, věc vám vrátil). Stejně tak u smluv - platnost či neplatnost bude soud řešit, až když jedna ze stran nebude plnit a druhá ji zažaluje.

Plést si naléhavý právní zájem jako pojem čistě právní se zájmy a cíli politickými, ekonomickými apod., motat hrušky s jablky a páté přes deváté, to by vám šlo. A věta, že soud má rozhodovat v zájmu všech občanů tomu dala korunu. O čem má rozhodovat v zájmu všech občanů ? O tom, zde Franta dluží Pepovi peníze nebo komu patří auto nebo zda se mají Novákovi rozvést ? Jste se zasekl v 50.letech, ne ???

Paní Nováková, psala jste, že jste absolvovala matematické gymnasium. S tímto vzděláním byste mohla pochopit, co je pravdivý výrok. Jistě víte, co je číselná osa. Uprostřed je jeden bod, zvaný nula. Vlevo jsou čísla záporná. Vpravo jsou čísla kladná. Nebudeme používat číslice, ale pouze názvy. Jistě dáte za pravdu tvrzení: Pět je menší než deset. Když toto tvrzení aplikujeme do záporných hodnot, máme tvrzení: Méně pět je větší než méně deset. Doufám, že oběma tvrzením rozumíte, a uznáte, že jsou obě pravdivá.

Platnost smlouvy může nabývat pouze dvou hodnot: Smlouva může buď platit, nebo neplatit. Podle toho, zda byly, nebo nebyly porušeny smluvní podmínky.

Světlo na křižovatce může svítit, nebo nesvítit. Podle toho, zda červená svítila, je soudce povinen vynést rozsudek. Pouze jedna strana sporu má pravdu, čili je v právu. Druhá strana není v právu, a musí nést veškeré náklady sporu.

V právním státě soudci mohou vynášet pouze pravdivé výroky. Naléhavý právní zájem není možné identifikovat.

Jinak, jestli chcete najet na strategii, že ze sebe uděláte absolutního nekňubu v diskuzi pod článkem, tak to "vyřešíte" napsáním nového blábolu, aby se to zametlo.... tak na takovouhle šaškárnu vám teda nenaletím. Povězte mi teda, kdo je v České republice aktuálním panovníkem a vyjmenujte nám demokratické země, kde je moc soudní podřízená moci výkonné - když už jste minule psal, že je to "téměř ve všech zemích", tak určitě nebudete mít problém pár příkladů uvést.

Pane Čejko, soudy existují tisíciletí. O právní státu se hovoří až v posledních dvou stoletích. Jestliže máme zákony fyziky, matematiky, přírodních věd, měly by se dodržovat právě v soudních sporech. Když se nedodržují ve stavebnictví, může spadnout střecha a potrestán bude projektant nebo zhotovitel. Když si soudci ohýbají literu Ústavy, potrestán není nikdo.

Jste ostudný notorický lhář..... Baron Prášil zdejšího blogu.

než dáte minus, zkuste si přečíst pár blogů pana Janušky