Jedná-li se o spor, ve kterém je více účastníků, musí soudce vyloučit všechny, kterým je výrok soudu lhostejný. To je princip vyloučení třetího.
Zdroj: https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=714995
Co jste si to zase vymyslel za nebetyčný nesmysl ? Je-li ve sporu více účastníku, soud nemůže nikoho "vylučovat". Kdo je účastníkem na straně žalobce, je dáno - je to ten, kdo podal žalobu. A tento může klidně žalovat vícero subjektů najednou, to je na něm, i kdyby někoho žaloval úplně nesmyslně a tomu byl výsledek sporu skutečně zcela lhostejný. V tzv. nesporných případech, které může zahájit soud i bez návrhu (typicky opatrovnické věci) určuje kdo je účastníkem řízení zákon. Soud rovněž nemůže nikoho vylučovat, i kdyby třeba rodičům byl osud jejich dítěte lhostejný (a že jich je).
Princip vyloučení třetího je něco zcela jiného. Zákon o vyloučení třetího (latinsky principium tertii exclusi, či tertium non datur třetí není dán) je logický princip, který říká, že každý výrok je buď pravdivý nebo je nepravdivý; neexistuje třetí možnost.
Zákon je jedním ze základních axiomů platných v mnoha klasických dvouhodnotových logikách. V některých logických systémech však tento princip neplatí. Příkladem mohou být vícehodnotové logiky, např. fuzzy logika či intuicionistická logika.
A to je právě to - v právu se dvouhodnotová logika neuplatňuje. Což pochopit je zjevně nad vaše síly.
