Jsou zákony matematiky součástí zákona?

V souvislosti s omluvou ministra spravedlnosti (za nezákonný soudní postup) a s podjatým rozhodnutím Nejvyššího soudu o doplatcích mezd, se zamýšlím nad termínem zákon.

Jak to dopadá, když zákonodárci ignorují zákony matematiky, jsme byli svědky u zákona, který měl při volbě prezidenta určit, kolik podpisů doporučilo příslušného kandidáta. V návrhu předloženém ministerstvem (asi vnitra) a patrně schváleným legislativní radou vlády, se počet uznaných podpisů měl počítat z procentního součtu. Samozřejmě to vedlo ke sporům, kdy se někteří kandidáti právem obrátili na soud.

Nebylo by lepší, kdyby byl daný zákon definován tak, aby neodporoval zákonům matematiky? To naši legislativci u vlády a na ministerstvech nevědí?

Dokázané matematické věty  jsou nevyvratitelné. Platí v každém společenském zřízení. Je na justici konkrétního státu, do jaké míry bude tyto věty akceptovat. V nedávné době soudci rozhodovali podle dogmatu, že pouze nordická rasa je určena k přežití, nebo že dělnická třída zvítězí na celém světě. Smutné je, že některé současné postupy v justici jsou identické z té doby.

Matematika akceptuje pouze dvě hodnoty, které hodnotí výrok. Jsou to „pravda“ (true) a „nepravda“ (false). Jednou z  metod jak dojít k ohodnocení výroku, je důkaz sporem. Ten lze použít na všechny diskrétní (nespojité) hodnoty. V justici je celá škála takových případů (smlouva platí nebo neplatí, občan je vinen nebo nevinen).  Důkaz říká toto: každý pravdivý výrok platí i v negaci. Důkaz plyne z jednoduchých logických operací.  V justici je tento důkaz znám jako „důkaz opaku“. Příklady: Smlouva, která je v souladu se zákonem, je platná. Negace: Smlouva, která není v souladu se zákonem, není platná. Občan se dopustil trestného činu a bude potrestán. Negace: Občan se nedopustil trestného činu a nebude potrestán. Soudce nemůže vydat rozhodnutí: Občan se dopustil trestného činu a nebude potrestán. Negace: Občan se nedopustil trestného činu a bude potrestán. Z negace by vyplynulo, že každý nevinný občan bude potrestán. To je logický nesmysl a takový výrok soudce je nepravdivý. Soudce může rozhodovat také podle svého svědomí. Jestliže soudce rozhodne podle svého svědomí, které je v rozporu s důkazem opaku, musí se ve zdůvodnění s důkazem opaku vypořádat. Musí zdůvodnit, proč vynesl rozhodnutí, které důkaz opaku vyvrací. Soudce vyššího soudu může takové rozhodnutí potvrdit, nebo vynést své rozhodnutí.

Za Rakouska byl zákon opaku definován takto: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. (§ 270 Reichsgesetzblatt 1849 -1918, böhmisch.)

Občanský soudní řád v roce 1963 upravil znění do této podoby: Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak (§ 133). Totalitní „právní věda“  upravila použití jednoho ze základních prostředků logiky do nepoužitelného tvaru. Podstatnou část „Důkaz opaku je dovolen, pokud jej zákon nevylučuje“ vypustila. Za mocnářství platilo, že soudce (podle zákona) určuje, kdy lze důkazu opaku použít. U nás soud může mít za to, že odpůrce prokázal nesmyslnost výroku, ale není předpisem vázán vynést odpovídající rozsudek, čili aplikovat daný důkaz. 

Já se domnívám, že zákony matematiky a přírodních věd jsou nedílnou součástí Zákona. Jestliže některý soudce tyto zákony nezná (nebo je špatně interpretuje), je na soudci vyššího stupně, aby takové rozhodnutí napravil.

Zákonodárci by měli přikázat soudcům, aby zákony matematiky respektovali.