Důkaz opakem

Úvaha nad penězovodem, který si z republiky dělají „občané s právnickým vzděláním“. Důkaz opakem patří mezi základní zákony, které by náš stát měl dodržovat.

Je jedním z nejstarších důkazů, které akceptovala i říše římská. Princip je jednoduchý. Je-li nějaká domněnka pravdivá, musí být pravdivá i ve svém opaku. Učí se mu na základních školách. Pojem rovnice a řešení rovnic je každému srozumitelný. Levá strana se rovná pravé straně. Když nějaká rovnost platí pro čísla větší než nula, rovnost musí platit i pro čísla menší než nula. V matematice je tato skutečnost používaná asi nejčastěji. V matematice se tomuto testu pravdivosti říká důkaz sporem. 

Podobné je to ve smlouvách. Co je psáno, to je dáno. Je-li ve smlouvě napsáno strana A zaplatí 100 korun, není pochyb o částce. Když obě smluvní strany dodržují smluvní podmínky, smlouva nepochybně platí.
Problém nastává, když místo 100 korun jedna stana zaplatí pouze 50 korun. Ani po několikátém upozornění smluvní strana nechce splnit smluvní podmínky. V organizované společnosti k řešení takových případů existují soudy. Občan zaplatí příslušný poplatek, sepíše žalobu a očekává, že soud rozhodne v jeho prospěch. (Rozhodne tak, že mu soudce dá zapravdu.)   
Soudce si přečte žalobu, vidí, že 50 korun je menší než 100 korun.  Bude si zvát účastníky sporu? Proč by zatěžoval sebe a ostatní? Rovnou rozhodne, protože 50 je menší než 100. Nikdy nemůže platit, že 50 = 100. 
Matematicky zapsáno 50 < 100. Násobíme – li nerovnost číslem -1, dostáváme nerovnost -50 > -100 (je třeba vědět, jak vypadá číselná osa – nula je uprostřed). Tím jsme provedli důkaz opakem. Negace je v triviálních sporech důkaz opakem. Rovnost (to je neplatnost nepravdy) bude platit jak z pohledu ze strany žalujícího, tak ze strany žalovaného. Když smlouva platí, pak 100 = 100, nebo po negaci -100 = -100.  
Těmto základním úkonům se učí žáci základních škol.

Naše právní věda to nerespektuje. Když se s problémem platnosti smlouvy obrátíte na soud, podložíte důkazem opaku, že smlouva porušená byla, soud žalobu nepřijme, protože jste „nedoložil naléhavý právní zájem“ a nepokoušel jste se znovu přimět dlužníka k zaplacení.  Takto to učí i na Vysokých školách právnického zaměření. Pan P. Čejka (z diskuzí absolvent VŠ právnické) mne za takový postup veřejně nazývá lhářem, a žádá administrátora blogu, aby mé úvahy neuveřejňoval. 

Smutné je, že na tento problém upozorňuji prezidenta, zákonodárce, vládu, ministra spravedlnosti a nikomu nevadí, že si „občané s právnickým vzděláním“ dělají z řízení státu zdroj svých nekonečných příjmů. Z občanů činí blbečky.

Přitom odstranění nesmyslného jednání soudů je jednoduché, popisuji ho ve svých předcházejících úvahách.
Třeba v Dopise prezidentu  (http://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=600736)