Dopis předsedovi vlády 2

Vážený pane předsedo vlády.

Ještě jednou se na Vás obracím s problémy naší justice.

Ve všeobecném povědomí je soud porevolučních studentů z brněnské vysoké školy s představitelem vedení školy. Spor trvá 21 let a pořád není ukončen.

V mém případě soudce Okresního soudu vynesl výrok: „Smlouva, která se vlivem nové legislativy dostala do rozporu se zákonem, je platná“. Krajský soud výrok potvrdil. Každý, kdo má alespoň základní matematické vzdělání ví, že pravdivý výrok zůstává pravdivým i po negaci. Čili výrok soudu je také: „Smlouva, která je v souladu se zákonem, je neplatná“. Nejvyšší soud se odmítl výrokem zabývat, protože nejsem osobou, která má právnické vzdělání. Předsedkyni Nejvyššího soudu také výrok nevadí a opět mne přesvědčuje, že i když žijeme ve státě kde jsou si občané rovni ve svých právech, právo obrátit se na Nejvyšší soud má pouze občan s (nedefinovaným) právnickým vzděláním.

Příčiny nekonečného obíhání soudních spisů jsou  tyto:

Vyšší soudy v některých případech nevynáší rozsudek, ale vrací věc soudům nižším. Takový krok nemá oporu v  zákoně. Čl. 82. Ústavy praví: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat“. Jinými slovy: svéprávný občan, ani soudce jiného soudu nesmí ohrožovat nestranné rozhodnutí žádného soudce. Samotný soudce (nebo člen senátu) nesmí věc soudit, pokud existuje možnost podjatosti. Soudce (senát) vyššího soudu, který vynese rozhodnutí o vrácení věci, ohrožuje nestranné rozhodnutí soudce nižšího soudu. Nutí soudce nižšího soudu, aby rozhodl podle mínění vyššího soudu a zbavuje se zodpovědnosti za své rozhodnutí na projednávanou věc. Předkládám  nepřímý důkaz toho, že soudci vyšších soudů nemají právo vracet věc bez rozsudku:

Každé odvolání nebo dovolání lze uvést prohlášením: „Beru na vědomí nezávislý rozsudek soudce. S rozhodnutím soudce nesouhlasím a ve smyslu Listiny práv prohlašuji, že tento soudce již není mým soudcem a žádám, aby ve věci rozhodl jiný soudce“. Takové prohlášení lze předpokládat u každého, kdo se spravedlnosti dovolává u vyššího soudu a soudci by ho měli respektovat (i když není verbálně vyjádřeno). Zákon nezakazuje zvolit si jiného soudce, tudíž na takový požadavek má právo každá strana sporu. Soud každého případu by měl proběhnout pouze dvakrát (je-li dvoustupňové soudnictví). Bude-li Rozsudek vyššího soudu zpochybněn,  mělo by proběhnout rozhodčí řízení za účasti nejen soudců, ale také laické a právnické veřejnosti. Mám pocit, že o rozhodčích komisích mluvil současný ministr spravedlnosti už v minulém funkčním období. 

Organizačními opatřeními by to bylo možné napravit.  Ministr spravedlnosti by měl vydat nařízení, aby u každého soudu byl respektován čl. 82. Ústavy. Jestliže soudce vynesl Rozsudek jménem republiky, potom mu už nikdy nesmí být soudní spis vrácen, aby se jím opět zabýval. Vyšší soudy musí tuto skutečnost respektovat. (Nikdo nesmí nestrannost soudce ohrožovat). Bylo-li ve věci podáno odvolání, musí administrativa soudu bezodkladně zaslat soudní spis soudu vyššímu (předpokládat, že ten, kdo se odvolává, si přeje, aby věc řešil jiný soudce). Dosud každé odvolání vyřizuje opět samotný soudce nebo dokonce jeho asistent. Podle mého názoru je to jedna z hrubých chyb v průběhu soudního procesu, která způsobuje zbytečné prodlužování řízení.

Kdyby podle zákona soudci vyšších soudů nezneužívali svou pravomoc a nevraceli věc soudům nižším, odpadlo by nejen „přetížení“  Nejvyššího a Ústavního soudu, ale ušetřily by  se značné finanční prostředky.

Uvedené závěry jsou z procesu, který je dokumentován na adresách:

http://soudniproces.wz.cz/   http://soudniprocesb.wz.cz/  http://soudniprocesb2.wz.cz

Problémové věci z řízení jsem se snažil předložit i Ústavnímu soudu. Ústavní soud stížnost odložil, protože není podána advokátem.

http://soudniprocesus.wz.cz/

Odesláno 16. června 2011 9:11