Dopis poslancům a senátorům

Našim zákonodárcům v Poslanecké sněmovně a Senátu jsem zaslal následující dopis. Politické strany by o něm měly přemýšlet.

Vážení poslanci

Pan Sobotka byl jmenován premiérem po dohodě poslanců stran ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Jeho pravomoc je odvozená od koaliční smlouvy. Koaliční strany vložily část svých pravomocí ČSSD jako vítězi voleb.

Premiér Sobotka porušil důvěru voličů koaličních stran, protože s použitím obecného článku Ústavy na prezidentovi vymohl odvolání pana Babiše z funkce ministra.

Nátlak premiéra na prezidenta by byl oprávněný pouze v tom případě, kdyby požadoval odvolání ministra ze své politické strany. Výklad předsedy Senátu i Ústavního soudu byl nedomyšlený, zabarvený stranickou příslušností. V případě jednobarevné vlády by výměna předsedy vlády byl jednoduchý krok. Rozhodně by celá vláda nemohla padnout.

Předpokládám, že Pavel Zemam, jako nejvyšší státní zástupce, žádá poslance, aby vydali poslance Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání. Jestliže žádost o vydání není od Nejvyššího státního zástupce, poslanecká sněmovna by o návrhu neměla vůbec jednat. V žádném případě nesmí poslanecká sněmovna připustit, aby se k případu vyjadřoval někdo z moci výkonné (policie).

Zodpovědnost za tento krok mají všichni poslanci.

Ministr spravedlnosti Pelikán přihlíží ke krokům svého podřízeného Pavla Zemana a činí jakýsi tajemný úkon, že ho nezbavuje mlčenlivosti. Termín „mlčenlivost“ do právních norem nepatří. Pouze termín „tajné“ je přípustný tehdy, kdy se jedná o bezpečnosti státu. Zneužívat „mlčenlivost“ pro odsouzení svéprávných občanů je nemorální a nezákonné. Policie měla veškeré zákonné prostředky ke zjištění trestného činu.

Poslanci musí po nejvyšším státním zástupci požadovat odpověď na jednoduchou otázku: Kterým trestným činem (skutkovou podstatou), kdy a jak se občané Babiš a Faltýnek provinili, a jakou škodu způsobili státu. Nejvyšší státní zástupce nemá pravomoc posuzovat jednání z hlediska EU. Situace náramně připomíná politický puč v kauze Tluchoř, kdy se ministr musel omluvit některým občanům. Nejvyšší státní zástupce ani jeho nadřízený z toho nevyvodil žádné důsledky. Takže identická chyba se může opakovat.

Dodržování smluv je základním znakem slušného a bezproblémového chování nejen občanů, ale i státu. Na dodržování smluv mají dohlížet soudy.

Každá uzavřená smlouva je vyjádření svobodné vůle partnerů. Rozhodování o platnosti smluv patří výhradně soudům. Proti rozhodování úředníků se občan musí zase bránit pouze u soudu. Řešit stejné problémy na dvou různých místech je veřejné mrhání státními penězi. Soudů je přebytek, ale předpisy ve Sbírce jsou nejenom zbytečně rozsáhlé, ale někdy rozporné. Proto je idea řídit stát jako firmu vhodná zejména v těch oblastech, kde se mají řešit nezbytné náklady na provoz státu.

„Závazný právní názor“ je třeba porovnat se spravedlivým, čili pravdivým rozhodnutím soudu. Matematické zákony uznávají všechny vědy. „Právnická“ věda nemůže být výjimkou. Jak dopadá justice, když soudy nerespektují zákony matematiky (neuznávají pravdivý výrok), vidíme neustále.

Ústava zakazuje každému soudci, aby ohrožoval soudní rozhodnutí jiného soudce. Tuto triviální skutečnost by si každý poslanec měl uvědomit. Jestliže soudce jednou rozhodne, již nikdy se nesmí k danému sporu vracet, protože podle Ústavy je každé rozhodnutí soudce nezávislé. Je to současně přiřazení každého rozhodnutí patřičnému soudci nebo soudu.

Naše soudnictví nutně potřebuje nápravu. Došel jsem k názoru, že vložením obsahu následujících paragrafů do zákonných předpisů by odstranilo většinu nedostatků z naší justice.

§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
   1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
   2. Ústava, Listina práv a svobod,
   3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO)
   4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
   5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Roztoky, 22 srpna 2017

Karel Januška