Dopis ministru spravedlnosti

 Ministr spravedlnosti je zodpovědný za to, aby republika byla právním státem. Pro jeho podřízené (soudce a státní zástupce) by měla být Ústava a Listina práv přímo modlitební knihou.

Vážený pane ministře.

Připomínám Vaše prohlášení  „Česká republika se omlouvá za nezákonný postup a nezákonné trestní stíhání poškozeného Marka Šnajdra, které vedlo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, jakož i za jeho nezákonnou vazbu. Tento nezákonný postup vedl k profesní a společenské újmě poškozeného, za což se Česká republika Marku Šnajdrovi omlouvá.“

Pan Janoušek „požil alkohol“ a řídil automobil. Automobilem ohrozil zdraví jiné osoby. Stát zasáhl správně, když byl občan zadržen. Občan Janoušek se dopustil jednání, které zákon nepřipouští. Od nehody ujel. Na takové přestupky proti zákonu jsou patrně stanovené odpovídající tresty.

Pan Janoušek se s poškozenou osobou finančně vyrovnal. Takových případů jsou v republice nejspíš tisíce. Nedovedu pochopit, jaký jiný trestný čin pan Janoušek spáchal, když mu soud vyměřil trest odnětí svobody v délce několika let. Který soudce a státní zástupce nařídil posuzovat jednání p. Janouška jako trestný čin?  

Na druhé straně je případ občana Ratha. Jak je možné, že občan, který se nesporně trestného činu dopustil, je na svobodě, může opustit republiku a usadit se ve státě, který nemá s republikou patřičné úmluvy?

V televizní debatě jste vystupoval s bývalým ministrem Blažkem. Události, za které jste byl přinucen se omluvit, spadaly do jeho ministrování. Za jednání státu jste se některým občanům omluvil, ale žádný veřejný konkrétní krok, který by vyloučil, že opět dojde k porušování zákona, jste neučinil.

Ústava nařizuje soudcům rozhodovat nestranně. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o „doplacení mzdy soudkyni“, která se domnívala, že byla na svých právech poškozená, lze s úspěchem označit za podjaté.

Podle termínu „závazný právní názor“ (který jste v debatě uvedl) nelze vynášet rozhodnutí soudců. Jestliže by měl umožňovat soudcům takové výroky, které již některý soud vyřešil, pak by muselo být stanovené přesné datum, od kterého může být použitý. Není to tak dávno, co byli občané trestaní pouze za své názory. Trestáni byli za to, že neoznámili státu jméno občana, který podepsal Chartu 77. Vzpomeňme na jednání státu s těmi, kteří Chartu podepsali. Poslechněte si libovolný pořad Českého rozhlasu „Paměť národa“.

 Z vlastní zkušenosti jsem došel k závěru, že současný stav v justici je částečně zaviněný právními normami. Totalitní justice z právních předpisů vypustila princip spravedlnosti soudního výroku. Možná ani Vy jste se na studiích nedozvěděl, že výrok soudce musí být spravedlivý (čili pravdivý) k oběma stranám sporu. Na takovou pravdu přišli již občané antického Říma. Paragraf „Důkaz opaku je povolen“ byl z předpisů odstraněn krátce po nástupu totality.

Dalším nešvarem v justici je skutečnost, že soudci a státní zástupci ignorují hierarchické uspořádání zákona. Každý předpis uvedený ve Sbírce, pokládají za „Zákon“.

Soudci a státní zástupci by měli být důrazně upozorněni, jak je třeba chápat termín „Zákon“, podle kterého mají rozhodovat.

Domnívám se, že následující paragraf nejlépe vystihuje termín „Zákon“:

• 1. Zákon je hierarchické uspořádání
• 1.1) všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků věd lékařských a technických,1.2) Ústava, Listina práv a svobod,1.3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU),1.4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,1.5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni nařízení vydávat.
• 2. Soudce vyššího soudu může rozhodnutí soudu nižšího stupně potvrdit, upravit, nebo vynést své rozhodnutí.
• 3. Rozhoduje-li soud senátem, musí být rozhodnutí jednomyslné.

Odstavec 1.1 navrací do „Zákona“ tisícileté poznání, že rozhodnutí soudce k oběma stranám sporu musí být pravdivý výrok (důkaz opaku). Odstavec 2. plyne z článku 82. Ústavy (Rozhodnutí soudce nesmí nikdo ohrožovat). Odstavec 3. se opírá o zákony matematiky.

Vážený pane ministře, problém Vašeho ministerstva se týká všech občanů republiky. V případě, že nesouhlasíte s mými názory, uvítal bych Vaše vyjádření.

Domnívám se, že byste měl sdělit podobnou definici termínu „Zákon“ všem svým podřízeným. Sdělení by mohlo mít i formu příkazu, který je ve vaší pravomoci.

Navrhovaná definice je rozhodně v souladu s „naléhavým právním zájmem“ všech občanů. 

V příštích volbách občané patrně ocení postoj politických stran k tomuto problému.

Ing. Karel Januška

Absolvent Fakulty technické a jaderné fyziky (1961)

Poznámka: Text dopisu jsem zaslal členům vlády a zveřejnil na iDnes.