Vodní logika - myšlení pro třetí tisíciletí

Humor je nejtypičtější rys lidské mysli. Během humoru lidský mozek přepíná do jiného operačního programu, kde se daří jinému myšlení – tvořivému. Škoda jen, že kromě pobavení nehledáme v humoru výborný prostředek pro řešení svých starostí, problémů v podniku či ve škole.

 

Když má humor tak obrovský význam, proč ho doposud všichni tradiční filozofové, psychologové a informatici opomíjeli? Vždyť o tom, jak funguje lidská mysl, nám toho humor sděluje mnohem více než jakákoliv jiná funkce mysli včetně rozumu.

Humor má tak obrovský význam proto, že funguje podle zcela jiné logiky, než na jakou jsme zvyklí. V běžné (aristotelovské) logice platí neměnné, zřetelné kategorie. Základem našeho tradičního uvažování je „pravda“, kterou je třeba odhalit a ověřit pomocí logiky a argumentace včetně statistik a podobných vědeckých metod. Vytváříme soudy o tom, zda něco do určité kategorie patří, nepatří nebo patřit nemůže (spor). Logika humoru naproti tomu přímo závisí na určitých strukturách, plynutí , očekávání a kontextu.

 

Skalní logika

V našem tradičním uvažování platí takzvaná „skalní logika“. Humor se řídí tzv. „vodní logikou“. Skála či balvan má svůj stálý tvar. Je tvrdá, má ostré hrany, je neměnná. Můžeme se o ní přesvědčit na vlastní oči i hmatem. Je absolutně stálá a nezávislá. Aniž bychom se ztrapnili, můžeme říci, že skála „je“. Nezklame nás a nezmění se v příští vteřině něco jiného. To poukazuje na axiomy tradičního způsobu myšlení (pevný jako skála). Tím, že skála má přesný půdorys, posuzujeme, zda něco do klišé zapadá či nikoliv. To znamená, že nějaká „pravda“ či dogma je pravdivá či platná vždy, bez ohledu na okolnosti. „Vždycky jsme to tak dělali, toto je dědictví našich otců, tak tomu věřili naši předkové apod. Pravda je jenom jedna, dva lidé nemohou mít pravdu, pravdu mám já a ne ty“. Lidé, kteří často ubližují druhým, se zašťiťijí slovy, ale vždyť je to pravda. Tedy říci někomu že je blbec, i když je to pravda, je zraňující. Je to ostrá skalní logika.

 

Skalní logika pracuje s protiklady. Vidí svět černobíle: přítel či nepřítel, pravda – lež, láska nenávist, dobro – zlo, krásný – ošklivý, sympatický – nesympatický, levý – pravý, věřící – nevěřící, pracovitý – líný, bohatý – chudý. Tento slovník protikladů používají milovníci skalní logiky, populisté, radikálové, bojovníci za pravdu. Tento skoval vede k polarizaci společnosti.

 

Vodní logika

Voda se od skály radikálně liší, ale je stejně skutečná. Je nestálá. Teče. Záleží u ní spíše kam teče než že jenom teče. Proudí podle určitého gradientu (kontext situace). Voda na sebe bere podobu nádoby, v níž se nalézá (okolnosti). Její trvání není určeno tvarem. Voda má břeh a její ohraničení je stejně určité jako u skály. Toto vymezení je však závislé na okolním terénu.

Když položíme kámen vedle dalšího kamene, pořád máme dva kameny. Pokud však přilijeme do vody další vodu, nezískáme dvě vody. Na vodní logice je postaven nejen humor, ale i poezie. V básni na sebe vrstvíme další a další roviny slov, obrazů, metafor a zážitků. Tak se buduje celistvý vněm. Z pohledu „vodní logiky“ je pravda závislá na době, okolnostech, úhlu pohledu, operuje se stupněm poznání. Pravdu mohou mít dva lidé, každý ze svého úhlu pohledu. Ovšem za předpokladu, že oba chápou, že mají různý vývoj, stupeň, rozsah a hloubku poznání, různé determinanty vývoje. Pak oba chápou možnost dvou úhlů pohledu podle přísloví: nesuď nikoho, dokud si dva měsíce nechodil v jeho botách. S přijetím vodní logiky stoupá tolerance, pochopení, spolupráce a tvořivost. Naopak výhradně „skalní logika“ pracuje s neochvějnými pravdami, které překonaly věky, s nenávistí, arogancí, nepochopením, rigiditou, netolerancí a omezením. Člověk milující vodní logiku neřekne někomu „ty jsi ale blbec“, ale „To jsi nedomyslel“. Neútočí na podstatu osobnosti a nezraňuje, pojmenuje to situačně: „Ty jsi v pořádku, ale tohle jsi nedomyslel“. Člověka nezraníme, ale můžeme jej získat k zamyšlení nad jeho činem, který je oddělen od osobnosti. Podle E. Bona je zajímavé, že angličtina a například i čeština nenabízejí bohatství výrazů mezi protipóly přítel – nepřítel. Tzv. primitivní národ Inuitů (Eskymáci) má asi dvacet výrazů pro nepřtele.

Vodu můžeme ze sklenice vylévat po kapkách. S kamenem nemáme na vybranou. Buď ve sklenici je, nebo není. V americkém právním systému ostře rozlišují mezi „vinou“ a „nevinou“ podle litery zákona. Vinu je třeba potrestat. V Japonsku má prokurátor pravomoc zbavit obžalovaného obvinění, pokud se omluví a prokáže dobrou vůli k nápravě. Takto je na svobodu propuštěna dobra polovina obviněných.  Japonský právní systém neklade důraz na jazykové kategorie litery zákona či precedentů, ale staví na budoucnosti. Japonský podnikový zlepšovací a inovační systém příliš nerozlišuje mezi studovanými hvězdami – vědci podniku a „obyčejnými dělníky“. Japonské kroužky jakosti, tvořené dělníky, techniky a kvalitáři jsou kopírovány v USA i v Evropě.

 

Humor -spouštěč

Humor tvoří nejen skvělé operační prostředí, ale také je tím nejlepším spouštěčem kreativity. Stovky mých posluchačů mají zkušenost, že vytvořením humorné atmosféry se mnohem dříve dostanou do stádia generování nápadů, než když se jen zabývají pouhými analýzami stovek údajů. Humor poskytuje efektivitu. A ne ledajakou. Až tisíci násobnou. Jak velkou, to záleží na tom, jaký je lektor a jak umí svěřence vybudit.

Celá naše společnost potřebuje vyřešit nesmírně mnoho problémů: znečistěné životní prostředí, (denně vymře až padesát rostlinných, hmyzích a živočišných druhů), roste kriminalita, terorismus, nezaměstnanost, nemocnost. Většina problémů lidstva má společného jmenovatele – nízkou emoční inteligenci lidstva. Jak z toho ven? K tomu je zapotřebí tvořivosti a vodní logiky. Tradiční skalní logika vede tak akorát k aroganci, hádkám, válkám, obhajobě starých aristotelovských či náboženských dogmat a vědeckých paradigmat. Posilování zdravého sebevědomí mladých lidí, potlačování skalní logiky, rozvoj emoční inteligence, tvořivosti a „vodní“ logiky je jediná cesta, jak jednotlivce i lidstvo zachránit před anarchií, terorismem, přelidněním a rozpadem společnosti.

 

Chcete-li se o tématu dozvědět mnohem více, sežeňte si knihu Edwada de Bona: Pravdu mám já, určitě ne ty. Vydalo nakladatelství Argo 1998.

Autor: Phdr. Karel Červený, Msc., Mba | sobota 9.7.2011 9:05 | karma článku: 12,81 | přečteno: 1554x