Většina studentů jsou ufňukaní lenoši II.

Děkuji všem, kdo článek četli anebo na něj reagovali. Děkuji za vaše názory. Pravda, napsal jsem to dost ostře, ale byl to záměr vyburcovat takovou diskusi. Pokud jste četli všechny příspěvky, zjistili jste, že mi mnoho lidí hubovalo, jen malá část souhlasila. Někteří se „porafali“ mezi sebou. Vzhledem k tomu, že vynalézavých a neodbytných studentů je málo, je i málo souhlasných reakcí na můj článek. Někteří urážejí všechny studenty, a když se podívám na jejich přezdívku v diskusi u jiných blogů, zjišťuji, že to jsou zamindrákovaní lidé, kterým dělá dobře, když mohou všechno kritizovat a bořit. Omlouvám se vám, že jsem přímo nevstoupil do vaší diskuse, protože s tím mám pořád problém. Není to neúcta vůči vám. Dovolte mi, abych se k vašim názorům vrátil takto…

Náročnost studia VŠ

Všimněte si, že základní myšlenkou včerejšího článku, který vás tak nadzvedl, je konkurenceschoipnost na trhu práce. Čím se odlišit od druhých? Jak získat výhodu?

Když se podíváte do hospod blízko VŠ kolejí, jsou neustále plné. Většina studentů se neučí průběžně, ale jen ve zkouškovém období. Počítají i s tím, že je mohou kantoři od zkoušky vyrazit. Zkouška je od slova zkusiti to. Když to nevyjde, půdou příště. Já jsem obě VŠ a MBA studoval při zaměstnání. Bylo to těžké, ale šlo to. Dospěláci berou studium velmi vážně a vyhazov od zkoušky jako tragédii. Všichni dospěláci usilují o vynikající výsledky. Proto si myslím, že studovat dvě školy (asi ne matfyz, medicínu či práva) nebo pracovat během studia je možné. Vím, že mnohé štvu, ale stojím si za tím.

Výmluvy či neschopnost?

Učím studenty na několika školách, tak vím, o čem mluvím. Myslím, že studenty dost dobře znám. Mám například jednu studentku, která pochází z velmi chudých poměrů, má nemocnou maminku a nechce jí být finančně na obtíž. Studuje v druhém ročníku sociologii, a dvakrát v týdnu pracuje jako vedoucí call centra. Bez ohledu na pevný rozvrh ve škole. Protože se vždy všechno doučí a má dobrý prospěch, škola jí to toleruje. Takových studentů znám osobně šest. Jedna studentka potřebuje méně spánku a chodí v noci vykládat zboží do Tesca. Znám studenty strojírenství, kteří při náročném studiu pracují v inovačních projektech. Jiná studentka „strojárny“ si vzala práci domů – dělá různé analýzy. Další zase provádí z domu marketingový průzkum. Další dva studenti pomáhají na personálních úsecích – téměř zdarma. Jiní si přivydělávají jako konzultanti finančního poradenství. Firmy jim počítají praxi – počet odpracovaných hodin. Všichni zmínění studenti mají pevný rozvrh denního studia. Dovolte, abych byl znovu tvrdý: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Pochopitelně, že práci zdarma si může dovolit jen ten, koho živí rodiče.

Brigády zdarma nejsou?

Jsou. Nevěřím tomu, že vy, kdo jste tvrdili, že to nejde, jste už obešli minimálně dvacet firem a nabídli jim celoroční práci zdarma, pouze za potvrzení o praxi. Prostě tomu nevěřím. Mám totiž mnoho žádostí od personalistů, abych jim dohodil kvalitní pracovníky na práci za symbolickou mzdu. Avšak nemám na to čas. Doporučuji si zřídit na pracovním serveru svůj profil a zdůraznit, že hledáte práci zdarma. Možná, že by provozovatel serveru mohl zřídit speciální rubriku: „Studenti hledající práci zdarma“. (Prosím, neřešte se mnou pracovně právní řešení – mohlo by se jednat o stáž apod.) Jistě, může se stát, že to nějaká firma odmítne, protože v řadě firem se jim nechce se studenty se otravovat. Mnoho firem je tím nápadem nadšeno. Tak co, kolik firem jste oslovili? Mimochodem, já sám hledám kvalitního akčního studenta – studentku na dva roky praxe.

Klidný a pokojný život

Nemám právo kritizovat nikoho, komu se během studií nechce pracovat a chce si užívat si volnosti. Vždy to patřilo ke studentskému životu. Jen tvrdím, že se nesnaží si zvýšit konkurenceschopnost – tedy získat nějakou výhodu. Někteří studenti jsou díky rodičům za vodou. Znám případy, kdy studenti na VŠ berou od rodičů až 20 tisíc měsíčně kapesné a rodiče jim po skončení studia práci přes své styky seženou. Mají se dobře. Avšak setkal jsem se s případem, kdy rozmazlenému synáčkovi tatínek umřel a syn nezvládal život a dal se na drogy.

Paretovo pravidlo

Když někdo tvrdí, že říkám hlouposti, protože kdyby začali všichni vysokoškoláci shánět práci zdarma, tak není tolik desítek tisíc firem, které by je zaměstnaly, jde o pseudo argument. V reálné praxi totiž neplatí nějaké kdyby, ale pouze to, co se opravdu stane. A v nejlepším případě se o to pokusí maximálně jedno procento studentů. Ostatní to buď nezkusí nebo zkusí a brzo se nechají odradit. Na závěr se omlouvám všem, kdo jste vyčerpali všechny možnosti, a přesto práci zdarma nesehnali.