Proč naše děti neumějí matematiku? II.

Nečekal jsem tolik ohlasů a kvalitních diskusních příspěvků. Moc za ně děkuji, a k některým se chci vrátit. Například nechtěl jsem příspěvkem tvrdit, že příklad „barevných“ z Bronxu je mustr pro Romy. Pravdu mají ti z vás, co poukazujete, že v článku jde o lidi, kteří mají ke studiu vysokou motivaci. V USA totiž nemají tak štědrý systém sociálních dávek jako v Evropě. Tam lze z pasti chudoby vyjít trvale jen kvalitním vzděláním a neskutečnou pílí. To je ta správná motivace. Nebo se dát na dráhu zločinu a prodávat sebe či drogy. Nechtěl jsem hanit ani učitele, spíše ty tvárné inspirovat. K vašim nejčastějším ohlasům.

Dětem chybí volný čas? A na co?

Délka vyučování v KIPP mnohé z vás pohoršila – být ve škole od půl osmé ráno do sedmi večer každý den, to je fakt síla. Jak jste poukázali, děti nemají pro sebe žádný volný čas. Od pěti odpoledne do sedmi mají kroužky a povinně si ve škole dělají úkoly. Je to špatně, že si vždy udělají pod dohledem učitele úkoly a rozvíjí se povinně v kulturních a sportovních kroužcích? Když vidím na českých sídlištích desítky dětí, jak postávají v hloučcích a nemají co dělat, chytají lelky a zabíjejí čas, říkám si: není lepší se organizovaně věnovat svému rozvoji než riskovat, že v lelkující partě někdo navrhne něco zlého? Mnozí rodiče prý nedávají své děti do různých kroužků proto, že prý nemají dost peněz. Avšak znám matky i otce, kteří dokázali přestat kouřit a pít, odpustili si dovolenou v Egyptě, jenom aby dítě mohlo chodit do houslí či na tenis. Tomu říkám obětující se rodičovská láska. Ostatní, co se nezajímají o své děti, co dělají venku a neučí se s nimi doma, často „vyrábějí“ budoucí nezaměstnané a závislé na podpoře. Hlavně, že tyto děti „mají úžasnou svobodu“, jak to flákání a zabíjení volného času bude probíhat. Podobný názor má čtenářka Satyriana a řada z vás.

Afroameričané, Hispánci a Indočechové

Pravdou je, že ve veřejných školách KIPP převažují a jsou úspěšné „barevné“ děti – Afroameričané a Hispánci. Mnozí jste reagovali, že by to naši Romové nezvládli. Ale nikoliv kvůli inteligenci. Absolvovat KIPP a školy jim podobné je opravdu „záhul“. Vyžaduje odříkání, vytrvalost, sebeovládání a houževnatost. Ke zvládnutí studia na KIPP mají tedy předpoklady jen ti s nejvyšší možnou motivací.   A ta Romům často chybí. Jak například vyplynulo z článků (Jaké to je být učitelem v romské škole, Jak jsem učil Romy) redaktora LN Motýla, který na zkoušku učil v základní škole v Ostravě s převahou Romů, tak romské děti jsou chudáci v tom, že je rodiče nemotivují, aby řádně chodily do školy a učily se. Podle učitele Kováře z Ostravy základní školu dokončí jen tři z pěti dětí. Ne proto, že by byly hloupé, ale proto, že rodiče žijí způsobem „tady a teď“ a nemyslí na budoucnost svou ani svých dětí. Rodiče jim nabízejí únikovou cestu – sociální dávky a případně kriminalitu. Podle sociologa Gabala tyto děti často pochází z rodin, kde už třetí generace nechodí do práce. Celé dny leží u televize a DVD a ve vzdělání nevidí přitažlivou hodnotu. Je to velká škoda. To, že romské děti nejsou hloupé, vím jistě – měl jsem v ročním kurzu kreativity dvě romské středoškolačky – jedničkářky. Dnes studují na vysoké škole. Chtějí někým a něčím být. To, že téměř všichni Romové nemají motivaci se vzdělávat nemá nic společného s barvou kůže – tedy rasou. Jde o postoje k životu a životní filozofii. Nevěříte?

Vietnamci

Všichni máme denně před očima vietnamskou komunitu. Někomu jsou sympatičtí, jiným ne. Mají to v Čechách mnohem těžší než Romové, kteří tu jsou čtyři sta let. Asimilovali se za čtyřicet let. Nikdy jsem Vietnamce neslyšel v médiích vykřikovat něco o diskriminaci. Jak to, že oni si práci vždycky najdou? Jsou tiší a pracují od rána do večera. Vždy se snaží pro své děti najít doučování češtiny, vietnamské děti často patří k premiantům třídy. Velké procento z nich je na vysokých školách. Stávají se vědci, umělci, lékaři. Proč? Vietnamci mají historicky vzdělání ve veliké úctě. Navíc mají v sobě archetypálně zakódováno něco, co chybí jiným národům a etnikům, a co se stalo v sociologii opravdovým pojmem. Mají mimořádnou „píli a vytrvalost pěstitelů rýže“, kde jsou lidé na svých políčcích zaměstnáni 12 až 16 hodin denně. Neremcají, nestěžují si, tiše pracují. I ti Vietnamci, kteří u nás porušují zákon pracují: pěstují konopí nebo ilegálně chovají a porážejí prasata. I v kriminálním chování jsou pilní a neflákají se na dávkách. Mimochodem víte, že Asiaté jsou přirozeně lepší v matematice než ostatní? Přečtěte si o tom více v knize Malcolma Gladwella Mimo řadu.

Romové si naopak cení volnosti, svobody, pospolitosti, nezávislosti a milují pohodlí, lenošení a bezpracný či snadný zisk. To se nezměnilo od 16. století, co přišli do Evropy a nezmění se to samo nikdy. Mohly by to změnit jen silné finanční pobídky a týdenní školky. Samozřejmě, existuje procento Romů, pro které to neplatí, kteří vystoupí z řady a převezmou odpovědnost za svůj život. Před nimi se hluboce skláním, protože to mají mnohem těžší než my ostatní. Musí v sobě překonávat dědictví etnika. To však není politicky korektní říkat. Určitě se ozvou ochránci lidských práv, kteří ještě nikdy nedali na stůl konstruktivní návrh na změnu postojů Romů, který by v praxi opravdu fungoval. Mimochodem, obviní ochránci lidských práv také Angelu Merkelovou a Davida Camerona z rasismu a xenofobie, když řekli nahlas – co si všichni tiše myslí, že multikulturalismus nefunguje a zklamal?

Zajímavá matematika?

Když jsem chodil do základní školy, nikdo nám v matematice nevysvětlil, k čemu se to všechno učíme. Nový způsob výuky – tzv. superlearning dokáže v každém předmětu vytvořit pro děti srozumitelný rámec, proč se mají něco učit a jak. V matematice jim učitelé vysvětlí, že bez matematiky nemůže fungovat internet, mobily, auta, počítače, doprava v metru apod. Nelze řídit podniky, kupovat akcie, létat ke hvězdám. Geniální guru managementu Peter Drucker v knize Věk diskontinuity napsal, že kdysi, když byl malý, seděly děti u nohou učitele a nábožně mu naslouchaly, protože učitel byl v městečku jediným zdrojem informací o světě. Avšak dnes, podotýká Drucker, ve věku internetu a multimédií, kdy jsou všichni zahlceni informacemi, učitelé používají stejný způsob výuky jako před sto lety. Druker říká, že učitelé by se měli učit od umělců a lektorů jak děti zaujmout. Například režisér reklamy dostane do půlminutového skeče informaci, emoci i příběh. Mnozí učitelé jen deklamují. Stali se pro děti nezajímaví, a kdyby docházka do základní školy nebyla vynucována zákonem, tak by děti do ní nechodily. Učitelé potřebují rozvíjet svou kreativitu, aby věděli, jak mají zajímavě učit, a jak naučit děti se učit, aby jim to šlo lépe a radostně. Role učitele se radikálně mění. Učitel má být dneska tím, kdo v dětech vzbudí touhu po poznání, lásku ke vzdělávání a pak teprve být průvodcem v záplavě informací. Má dětem pomoci získat funkční gramotnost, nikoliv jen znalost. Měl by formovat postoje dětí k odpovědnému životu. Tohle na KIPP dělají. Více si přečtěte na www.kipp.org.

P.S. Omluvte mi prosím chyby, nevidím je. Jsem dyslektik a dysgrafik.