Přispívají novináři ke krizím?

Jestliže budete o sobě smýšlet pozitivně a očekávat úspěch, pak se dostaví. Jestliže se budete bát prohry a neúspěchu, pak se také dostaví. Co očekáváte, to dostanete. Na tomtéž principu se někteří novináři podílejí na společenských a ekonomických krizích.

Emoce jsou rozhodující

Náš život je určován hlavně emocemi. Člověk je dominantně tvor pocitový a teprve potom racionální. Kdyby člověk byl pouze racionální, nepotřeboval by motivační systémy k práci, nekouřil by, nemlsal, nebral drogy, nestal se závislým na čemkoliv, nebyl by zamilovaný, neubližoval by druhým, pokud by to nebylo logické a potřebné.

Dlouhodobé city podmíněné temperamentem a krátkodobé pocity nesou hlavní odpovědnost za naše rozhodování a činy. To se týká jak jednotlivce, tak malých sociálních skupin (pracovní tým, rodina) i velkých sociálních skupin, které něco spojuje (teenageři, fanoušci, akcionáři, přistěhovalci apod.). Proč to tak je?

Sebenaplňující předpověď

Americký sociolog W.I. Thomas vyslovil tzv. Thomasův teorém: "Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích". Tento fakt ovlivňuje vztahy ve společnosti i chování všech členů dané společnosti. Jedinec se přizpůsobuje očekáváním společnosti. Dělá to, co se od něj očekává.

Každý jedinec je ve své podstatě ovlivněn společností, ve které žije. Tato společnost v něm  zanechává i předsudky vůči odlišným jedincům, odlišným skupinám lidí s odlišnými názory a odlišným rasovým či etnickým skupinám. Všichni kdo "nejsou jako my", se tudíž něčím odlišují a společnost nám na ně vštípila názor, co si máme myslet. Mnohdy si neuvědomujeme, že tento názor ve skutečnosti není náš, že je cizí, od někoho převzatý.

Sebenaplňující se předpověď  funguje všude. Pokud si například budu o svém protivníkovi myslet, že je silnější než já, budu se ho bát a on nakonec vždy vyhraje, což ho v důsledku učiní opravdu silnějším.

Sebenaplňujíci se proroctví je předurčenost každého jedince, ať už ve většinové, nebo menšinové společnosti, každý člověk je řízen podněty z vnějšího světa, jeho každodenní interakce s lidmi ho nutí jednat podle toho, co se od něj očekává. Naše budoucí jednání a naše budoucnost je do jisté míry předurčena tím, co si o nás lidé myslí. Naše jednání je silně ovlivňováno i uznávanými vzory ve společnosti, politiky, kulturou a médii.

Hlavní manipulátor - média
V dnešní době vytvářejí sebenaplňující proroctví různí manipulátoři a média. Média mezi sebou soutěží o čtenost a sledovanost. Proto někteří novináři plýtvají superlativy a používají velmi emotivně zabarvené otázky. Sledujte, jaké používají titulky či jaké otázky někteří novináři kladou analytikům v souvislosti s neklidem na burzách:

• „Zažíváme další černý pátek?“
• „Dostáváme se do dalšího propadu typu W či dvojitého U?“
• „Čeká nás nová světová ekonomická krize?“
• „Z akciového trhu se za týden vypařil bilión dolarů.“
• „Čeká nás dlouhodobá recese. Může trvat sedm i deset let.“
• „Investoři na celém světě prodávají vše, co mají.“
• „Svět čeká katastrofa.“
• „Hroutí se akciové trhy.“

Akciový trh se řídí davovou psychózou. Toho využívají chytří a velcí investoři. Když všichni vystrašení investoři prodávají, oni nakupují a vydělají. A naopak. Když všichni nakupují, oni prodávají – se ziskem. Akciové trhy se řídí emocemi a každý výrok politiků, médií a analytiků jej ovlivňuje. Jestliže laičtí investoři budou slyšet z médií sérii poplašných zpráv, pak skutečně prodají všechno, co mají a nakoupí zlato. Bankám se zhorší likvidita, přestanou půjčovat a zbrzdí se ekonomika. Sníží se zaměstnanost. Lidé budou více šetřit a méně utrácet. Sníží se poptávka po zboží a firmy budou mít méně zakázek. Kruh se uzavře a předpověď se naplní.

Odpovědnost novinářů za společnost

Novináři jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé a měli by znát princip „sebenaplňujícího“ se proroctví. Avšak i oni podléhají davové psychóze žurnalistického světa a šíří paniku a strach na akciových trzích. Kdyby více studovali Paretovo pravidlo malých příčin a velkých následků, teorii chaosu v sociálních systémech a zákony nelinearity, pak by možná trochu změnili tón, a řekli veřejnosti, že podobné výkyvy už budou normální, že nastala doba turbulentního a nepředvídatelného světa. Že současný neklid na akciových trzích či v národních či světových ekonomikách je normální.  A měli by občanům radit, jak, jak se v tom všem orientovat, do čeho investovat apod. Ptát se bankovních analytiků do čeho investovat je přece zavádějící. Tito analytici budou vždy doporučovat jen to, co prospívá bankám. Rozhodně nebudou doporučovat tzv. dlouhé investice. Média by měla mít své vlastní odborníky, kteří budou nezávislí.

Situace se opakuje

Petr Kudláček napsal v Profitu v červnu 2008: „Přemýšlím, jak mohou takové senzační novinové titulky ovlivnit naši ekonomiku, která je v zásadě zdravá. Jak se tahle situace projeví v našem rozhodování o investicích? Naše rozhodování totiž nikdy není čistě racionální. Je vždy ovlivněno naším emočním stavem. Vznikne-li v našich myslích představa, že ekonomika jde do háje, tak ekonomika do háje půjde. Je to sebenaplňující proroctví.

Podnikatel rozhodující se o investici si nyní, kdy se o ničem jiném nepíše, nechá dvakrát projít hlavou, jestli má něco koupit. Takhle to funguje: malá semínka pochyb jsou zaseta do našich myslí a bohužel mohou vzklíčit.

A tato rozhodnutí nakonec ovlivní celý trh. Ačkoliv je stav naší ekonomiky v zásadě dobrý, noviny tímto způsobem mohou ovlivnit a zhoršit ekonomickou situaci. Je to multiplikační efekt, který si nakonec podmaní i ty největší optimisty. Dnes se to děje rychleji než kdy předtím. V době krize ve třicátých letech minulého století se prezident Roosevelt ve svém projevu proslavil tvrzením, že ta nejhorší věc, které se musíme bát, je strach sám.

Někteří odborníci komentují příznivě se vyvíjející situaci na světových trzích. Noviny však varují: není důvod k žádnému optimismu. Média by spíše měla šířit důvěru, a nikoli negativní sdělení. I když se noviny shodovaly v tom, že nás krize příliš nezasáhne, bylo to vždy uvedeno jen tak mimochodem na konci článku. Titulky ovšem vypadaly hrůzostrašně.

Média by ve svém okolí neměla hledat jen špatné zprávy, ale i ty příznivé, neboť celou situaci mohou ještě zhoršit, urychlit a přispět k šíření všeobecné paniky. Tendenční titulky v novinách ovlivňují nákupní rozhodováni negativním směrem a celkový stav tak ještě zhoršují.“ uzavírá Kudláček.

Průzkumy veřejného mínění

Už jste se zamýšleli nad tím, že průzkum veřejného mínění může být pěkně manipulativní? Vemte si například průzkum očekávání vývoje ekonomiky.  Pokud 90 % oslovených manažerů bude očekávat oživení růstu, nastane pokles? Umíte si představit, jak budou lidé odpovídat na otázky typu:

• Myslíte si, že se svět řítí do nové ekonomické krize či recese?
• Všichni mluví o nové ekonomické krizi. Očekáváte také příchod krize?
• Bojíte se o práci a své úspory?

Nebo

• Považujte současné výkyvy na akciových trzích za dočasné?
• Věřte, že světová ekonomika je zdravá?
• Také věříte, že EU a USA překoná své dočasné problémy?

Je škoda, že lidé málo studují sociologii, sociální psychologii, akciové trhy.  Byli by méně závislí na politicích, náboženských vůdcích, na médiích i reklamách.