Přibývá „moderní“ narkomanie – obžerství

Jídlo je nejrychlejším zdrojem slasti. Kdykoliv je člověk ve stresu, stačí otevřít „špajz“ či ledničku.  Již po prvním soustu se dostavuje uspokojení a slast.  Proto se tomu říká „bílý sex“. Závisláků přibývá neuvěřitelným tempem.

K závislosti na jídle dospějeme dvojím způsobem. Buď jako dospělí, kteří si jídlem odbourávají stres nebo za to mohou rodiče

Závislost tak rychlá, jako na heroinu

Léčba stresu jídlem je hrozná, protože se člověk stane na jídle závislým. Vytvoří si vzorec chování, který téměř nelze změnit. Člověk pak nejí tehdy, když má hlad, ale vždy, když je nervózní a chce si udělat dobře. Jídlo se stalo drogou. U mnohých tohle obžerství vede k závislosti na potravinách, které nám po troškách poškozují zdraví a způsobuji cukrovku, vysoký tlak, rakovinu, cirhózu, poruchy imunity apod. Je známo, že závislost se nejsnáze vytváří na hamburgerech, kávě, colových nápojích, výrobcích z čokolády, na uzeninách a na všech potravinách, kde se kombinuje tuk a cukr. Výrobci lahůdek každý rok přicházejí s těmi nejrafinovanějšími výrobky, které si okamžitě získají naše chuťové pohárky a rychle vytvoří závislost.

Výrobci pochutin, na nichž se vytváří závislost, tvrdí, že každý má možnost volby a nikdo nikoho nenutí, aby jedl nezdravé potraviny každý den. Avšak zapomenou dodat, že závislí lidé žádnou svobodu volby nemají, protože jsou lapeni do tenat závislosti podobně jako kuřáci či alkoholici a narkomani. Proč tedy stát postihuje jen výrobce narkotik?

Většinu obézních tlouštíčků vyrobí rodiče

Často je závislost na jídle dobrovázenýá obezitou. V mé rodině jedna babička překrmovala vnučku neuvěřitelným způsobem. Vždy musela všechno na opulentním talíři sníst. Do posledního sousta. Doma na stole jsou vždy sušenky, brambůrky, čokoláda apod. Vnučka pořád jí. Tukové buňky se jí zmnožily a žádají si větší a větší dávky tuků a cukru. Dítě má dnes deset let, váží dvakrát tolik než vrstevníci a sklízí posměch. Křivdu a stres si léčí – jak jinak, zase jídlem. Dostalo se do začarovaného kruhu. Na dobře míněné poznámky okolí reaguje babička klasicky: To nic, však ona z toho v pubertě vyroste. Neuvědomuje si, že nevyroste, ale „zničila“ vnučce život.

Devadesát procent obézních nikdy nezhubne

Naprostá většina obézních lidí je odsouzena k životu s nadbytečnými kilogramy. http://www.novinky.cz/zena/zdravi/240110-devadesat-procent-obeznich-nikdy-nezhubne.html?ref=boxE Rozsáhlá studie z Británie totiž dokazuje, že obézní lidé zůstanou obézními do své smrti. Jen deseti procentům osob s nadbytečnými zásobami tuku na těle se podaří zhubnout. A hlavně zůstat normální postavy.

Řadě obézních se sice podaří nějaké to kilo shodit, ale 90 procent z nich je odsouzeno k jo-jo efektu a návratu do původní obézní formy.

Studie britské Rady pro lékařský výzkum dokazuje, že z 25 tisíc obézních osob se podařilo trvale zhubnout jen deseti procentům jedinců. Zbytek se celý život zmítá ve střídání diety a opětovného přibírání tuků. Při tom bez psychologa a odstranění příčiny v hlavě žádná dieta nemůže mít trvalý efekt.

„Jakmile lidé jednou začnou mít nadváhu, pokračují v trendu přibývání na váze. Jen velmi vzácně se jim to podaří zvrátit. Jen málo lidí zhubne, ještě míň získá normální postavu a opravdu málo jedinců s normální postavou vydrží nadále. Je proto velmi důležité, aby lidé nikdy nadváhu nezískali,“ tvrdí doktorka Rebecca Hardyová z University College London.

Obézní člověk má horší uplatnění na trhu práce, hůře si hledá partnera, často má sníženou sebeúctu, má mnoho nemocí, které musí hradit stát z našeho pojištění. Je to všechno fér?

Jestliže budete mít děťátko, nepřekrmujte ho. Nemějte obavu, když jí málo. V našich podmínkách ještě nikdy žádné dítě neumřelo hladem. Dítě, když má velký hlad, tak si o jídlo řekne. Pomozte dítěti vytvořit zdravé sebevědomí a vytvořit jiné vzorce chování – tedy zvládání stresu, než jídlem. Nebude pak patřit mezi závisláky a bude šťastné.

Nakonec dovolte provokaci: Je správné, aby vlády více zdanily nezdravé potraviny?