Být ministrem kultury je těžké. Ministr kultury Jiří Besser pod tlakem rozhodl o demolici domu na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí v Praze. Objekt je součástí jednoho z nejvýznamnějších prostranství Pražské památkové rezervace, památky světového kulturního dědictví UNESCO.
Mnozí občané Prahy mi řekli: „Za 50 let si už nikdo nevzpomene na dnešní složení vlády, korupční skandály, pokleslou morálku, kdy spravedlnost je dána penězi a mocí a jiné „důležité“ události roku 2011. Nevzpomenou si na jakási vlastnická práva k domu, která developer získal v dobré víře. Pouze turističtí průvodci budou hlásat: Na tomto místě stával historický dům, který kvůli tlaku developerů nechal zbourat tehdejší ministr kultury Jiří Besser. Dopustil, abyste se nyní dívali na tuto skleněnou ostudu.“
Aktivisté za záchranu zmíněného domu tvrdí, že pokud se jej nepodaří zachránit, se postarají se o to, aby ve všech možných archivech a turistických průvodcích byl záznam o činu ministra kultury Bessera. Jeho potomci se prý budou za svého předka stydět. Podle aktivistů mohl ministr dopustit arbitráže a vyplacení vlastníkům tučné náhrady za chyby úředníků, jen aby zachránil historickou tvář Václavského náměstí. Stamiliony odškodného prý stojí za zachování současné podoby Václavského náměstí.
Architektura je na staletí
Architektura nemá život jepičí jako například auta či politické skandály. Domy a stavby infrastruktury se staví na desetiletí až staletí. Když se stavby podaří, je radost na ně koukat. Když se postaví neekologické prosklené stavby z oceli a hliníku, často je to pomník nevkusu, který hyzdí naše životní prostředí. Úřady jsou odpovědné za to, co zůstane našim dětem, vnukům a pravnukům. Ze sociologických průzkumů je známo, že lidé rádi navštěvují historická centra měst, protože tam pociťují kontinuitu dějin, jakousi stálost, pevný bod, neměnnost uprostřed chaoticky a dynamicky měnícího se světa. To zná každý student architektury.
Bezmocní občané
Pokud je historické centrum znetvořeno stavbou, která tam nezapadá, lidem to vadí. Co s tím mohou dělat? Co mohou občané dělat s ošklivým obchodním domem na historickém náměstí v Jihlavě? Má jej jihlavský magistrát vykoupit a zbourat? Co mohou dělat s desítkami ošklivých Baťových obchodních domů ve většině historických měst? I tenkrát selhal státní dohled. Co mohou dělat s vysílačem na Žižkově, který byl prohlášen „druhou nejošklivější stavbou světa“? Hlasovali lidé z celého světa na www.virtualTourist.com.
Co mohou například udělat s obchodním domem Mark Spencer v bývalé proluce Myslbek na Příkopech, jehož průčelí je tam jako pěst na oko? Mimochodem prý k němu svým vlivem přispěl i Václav Havel, když byl prezidentem. Takových skleněných hrůz je v Praze mnoho - viz www.zastarouprahu.cz
Ústí nad Labem
Pokud se občané nebudou ozývat a bojovat za svá města, mohou dopadnout jako občané Ústí nad Labem. Kdysi to bylo krásné královské město. Avšak dnes je to hrůza. Urbanistický paskvil bez jakékoliv koncepce. Devastace města probíhala ve vlnách: co nezničili bombardováním Američané, to bouráním celých ulic s historickou zástavbou zničili komunisté a posledních dvacet let úspěšně završují současní „demokraté“ na ústecké radnici, kteří bez rozmyslu povolují postavit cokoliv. www.usti-aussig.net.
Znám asi dvacet lidí, kteří se z Ústí nad Labem odstěhovali do Teplic či Děčína jenom proto, aby se nemuseli denně dívat na tu hrůzu. Dopadne tak i Václavské náměstí? Bude uvedeno v průvodcích jako ukázka směsi vkusu a nevkusu, který nemá obdoby?
Co vy na to?
