Kdo je horší zloděj, politik nebo občan?

Blogy jsou plné nářků nad všeobecným okrádáním a podvody. Všechny lidi pohoršuje, jak nás politici okrádají na veřejných zakázkách. Lidé nadávají na banky, které nás okrádají na poplatcích, na cestovky, které zakrývají skutečné náklady dovolené, na podvodné firmy, které slibují zadluženým lidem vyřešit situaci a uvrhnou je do ještě většího marasmu. Avšak kdo z nás je čistý a bez viny? Ukazuje se, že jen málokdo. Můžeme se inspirovat v USA, které nám radí, jak se zbavit korupce?

USA - náš vzor

V USA se také krade a podvádí. A ve velkém. Vzpomeňme na Enron a jim podobné. Americké banky a investiční fondy, které prodávaly ve velkém toxické balíčky, způsobily světovou finanční mnohde i ekonomickou krizi, která na celém světě ožebračila desítky miliónů lidí. Podle odborníků byla příčinou „nenažranost“ bankéřů, investorů a finančníků. „Nenažranost“ také může za ekologickou katastrofu BP, kde šetřili centy a dolary na kvalitě ventilů, zabezpečovacího zařízení a neuměli odhadovat rizika. Zaměstnanci, kteří na to upozorňovali a varovali, byli propuštěni.  Nenažranost projevili výrobci sušeného mléka v Číně, které pančovali toxíny a otrávili tisíce dětí. Nenažranost projevili němečtí výrobci krmných směsí pro kuřata, slepice a prasata, když pančovali směs toxickými odpady s dioxinem.

Někteří kradou ve velkém, jiní v malém

Je zajímavé, že dokážeme rozhořčeně odsoudit zloděje, kteří přímo okradou stařenku na ulici či doma, nebo zloděje, který vybílí byt. Nad těmito přečiny a zločiny se pohorší každý „slušný člověk“. Avšak, co je divné, tito zloději v souhrnu okradou druhé o mnohem menší částky než „zloději v bílých límečcích“ a všichni slušní lidé.

V roce 2004 ukradli bytoví zloději v USA majetek za 525 miliónů dolarů. Průměrný výtěžek z jedné bytové krádeže byl jen 1300 dolarů. Hodnota všech krádeží v bytech, krádeží aut, loupeží na ulicích činila v roce 2004 „jen“ 16 miliard dolarů. Sdělovací prostředky jsou denně plné zpráv o těchto kriminálních kauzách. Ale představte si, že ve stejném roce v USA zaměstnanci okradli své zaměstnavatele různými podvody o neuvěřitelných 600 miliard dolarů. Tedy tzv. slušní občané, kteří se pohoršují nad tím, když někdo vytrhne na ulici stařence kabelku s padesáti dolary či vykrade kostelní kasičku. Zdá se, že bytoví zloději jsou moulové. Podle odborníků slušní občané – zaměstnanci v USA ukradou ročně více než všichni zloději světa dohromady. Obyčejní slušní lidé vytvoří ročně pojišťovací podvody za 24 miliard. Každý člověk si při pojistné události nadsadí hodnotu majetku v průměru o 10 – 20 %. Podle amerických daňových úřadů IRS okradou Američané stát o neuvěřitelných 350 - 400 miliard dolarů. Škody za 17 miliard dolarů za rok 2004 udělali obchodníkům koumáci, kteří koupené oblečení nosí dva měsíce se zastrčenou cenovkou a pak je přijdou vrátit jako nenošené a vezmou si zpět peníze.

Ruku na srdce

Když chceme kritizovat politiky a spekulanty za nepoctivost, vzpomeňme si na tu svou vlastní. Psychologicky je zajímavé, že málokterý člověk ukradne peníze v podobě bankovek. Autor knihy „Jak drahé je zdarma“, Dan Ariely, psycholog a profesor na MIT, potají umístil do lednic na studentských kolejích plechovky s coca-colou a dolarové bankovky. Plechovky coly zmizely do 72 hodin. Peněz se nedotkl nikdo (na MIT studuje elita národa). Při Arieliho nejrůznějších pokusech byli studenti vystavováni mnoha pokušením k podvodům. Když se jednalo o hotové peníze, studenti podváděli velmi málo. Když se však jednalo o zástupnou hodnotu peněz, například žetony a odměny v nepeněžní podobě, míra podvodů vysoce stoupla.

Možná také proto nám nedělá problém si z práce odnést prupisky, bloky a kancelářské papíry, kopírovat a tisknout soukromé materiály, kopírovat softwary, nesprávně vyúčtovávat služební cesty, vynášet materiál a výrobky. Pamatuji si, jak jsem na bývalém pracovišti viděl zaměstnance, jak si na chodbách na konci směny čepovali do PET láhví vodu z nápojových automatů a odnášeli domů. Každý z nás si nepoctivé chování umí omluvit. Jedni tím, že kradou všichni, nejvíce ti „nahoře“, proč ne já, další tím, že mají malý plat, a kdyby měli vyšší, tak by to nedělali. Takto ale mluví všichni - jak ti s platem 17 tisíc, tak ti s platem 70 tisíc korun.

Co může pomoci

Psychologové, sociologové a politologové se přou, co by mohlo pomoci změnit chování lidí. Jedni navrhují přísnější tresty i za drobné podvody. Jenže např. v USA je ve věznicích 2,3 miliónů lidí. USA vedou v počtu uvězněných na počet obyvatel - mají 751 vězňů na sto tisíc obyvatel. Pro srovnání V  ČR je to 209, v Anglii 151, v Německu 86, v Japonsku 63. Počty odsouzených v USA stoupají a kriminalita stoupá také. Tudy asi cesta k nápravě nevede. Jiní vědci tvrdí, že příklady táhnou a radí vybírat do vrcholového managementu a do politiky poctivé lidi s pevnými zásadami. Předem to lze zjistit speciálním testem EQ s určitostí na 99 %. Vliv poctivých politiků a veřejně činných osob i celkové kultury ve společnosti je prý neuvěřitelný. Odborníci dávají za příklad Japonsko, kde je až stokrát nižší kriminalita než v USA a mají tam dvacetkrát méně soudců a právníků. V Japonsku často stačí, aby soudce pachateli domluvil, a člověk se buď změní na celý život, nebo se zabije, protože neunese tu ostudu. Příkladem může být i Finsko, které se v žebříčcích poctivosti pravidelně umísťuje na prvních místech. Když se Finů ptáte na příčinu, nechápou, oč vám běží. Prostě takoví jsou a kulturu poctivosti si pěstují.

Podnětem k zamyšlení je i Arielův experiment s poctivostí studentů. V jedné studii měli napsat určitou práci a podmínky byly nastaveny tak, aby bylo možné podvádět. Jedna skupina dostala před prací za úkol vypsat seznam literatury, kterou měli povinnou na střední škole. Druhá skupina měla vypsat desatero přikázání. Výsledek překvapil. V první skupině byla míra podvodů běžná. V druhé skupině nepodváděl nikdo. Vědci přemýšleli nad tím, co zapůsobilo. Byl to strach z Boha či připomenutí si nějakých zásad a probuzení vlastní morálky? Pokus byl opakován ještě jednou s jinými studenty. Ti nemuseli před testem psát nic, jen v úvodu formuláře bylo uvedeno: Tento test a celá studie se řídí etickým kodexem MIT. Opět nepodváděl nikdo. Je zajímavé, že v té době MIT žádný etický kodex neměl. Tedy studenti v sobě probudili morálku. V jiných studiích poctivosti všichni účastnění přiznávají, že se jim daří chovat poctivěji, když mají na veřejnosti a v okolí mnoho příkladů. „Bez těchto příkladů je těžké být poctivý sám osamocený. Příklady táhnou“ uzavírají respondenti.