Do vlády Thatcherovou a armádu do ulic

Historie se stále opakuje a nějak se z ní neumíme poučit. Odborářští bossové si chtějí zasloužit výnosné posty a berou si většinu občanů za rukojmí k prosazení svých politických cílů. V roce 1991 jsme promarnili první příležitost k reformám. Dne 8. listopadu 1997 „tatíček“ Falbr vytáhl na Staroměstské náměstí proti reformám sto tisíc lidí. Byly nachystány reformy zdravotnictví, důchodová, sociální a další. Klaus se Falbra a stávek zalekl, a reformy se na 13 let zastavily. Kdyby tehdy Klaus nátlaku odborářů odolal, nemuseli jsme ji dnes tak bolestně řešit. Navíc, jak mu prorokoval The Economist, Klaus pak musel podat demisi. http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=453620

Bod zlomu nastane ve čtvrtek

Jestli vláda pod tlakem odborů od reformy (byť je to fakt nepodarek) couvne, zase bude na mnoho let vystaráno. Vliv vlády radikálně klesne a vliv odborů radikálně stoupne. Pak kdykoliv jakákoliv vláda přijde s nějakou nepopulární záležitostí, odbory zařinčí zbraněmi a premiér „stáhne ocas mezi nohy“ a od reforem upustí. Každý odklad reforem bude tíživou ekonomickou situaci jen zhoršovat. Vláda by měla zůstat tvrdá a neoblomná. Pokud se naruší průjezdnost silnic, nebude jezdit zásobování, záchranky, hasiči a policie, měli by být organizátoři zatčeni a obžalováni buď z obecného ohrožení či nějakého příléhavého paragrafu. Jestliže by měla být celá země paralyzována několik dní například nefungující vlakovou nákladní dopravou, měla by vláda vyhlásit nějaký stav nouze a ohrožení, měla by být povolána armáda a převzít kontrolu nad dopravou v zemi. Vláda, která má nyní pohodlnou většinu, by mohla získat další poslance a vymezit ústavní právo na stávku či podobné protesty jen na formu, která nebude omezovat či ohrožovat jiné občany. Když se chce, jde všechno…

Thatcherová a Regan prošlapali cestičku

Vzpomeňme si na Margaret Thatcherovou či Ronalda Regana. Prostě se s odboráři nepárali a ve jménu zájmů země jim zatrhli tipec. Oslabili vliv odborů na řadu let. Poradili si s obrovskými odborovými centrálami horníků, ocelářů, leteckých dispečerů i dopravců. Tady nejde o nějaké výklady zákonů renomovaných advokátů. Tady jde o odvahu a politickou vůli.  Tam, kde je vůle, tam se i zákonné prostředky najdou. Věřím, že pokud se jednou Miroslav Kalousek stane premiérem, tak odborářům zatrhne jejich mocenské choutky.

Podpora vlády je rizikem

Je škoda, že vláda nemá na své straně širokou veřejnost a podle posledního průzkumu SANEP je občany ČR považována za nejhorší od roku 1989. U většiny lidí vyvolává pocit zhnusení. To vládu nesmírně oslabuje a posiluje odboráře. Bude to zajímavý souboj: na jedné straně neoblíbená a nedůvěryhodná vláda, která ale dělá nutné kroky, na druhé straně „neoblíbené odbory“, které prý bojují proti zpackaným částem reformy, a které si ve skutečnosti berou za rukojmí milióny občanů k prosazení svých cílů. Proč odborářští bossové místo toho nedrží protestní hladovku? Možná, že kdyby některý z nich hlady zkolaboval, rozhoupala by se vláda k jednání.

Odbory jako historický přežitek

A propos, čím dál více se ukazuje, že odbory jsou čím dál více zbytečné. Byly užitečné, když si na počátku průmyslové revoluce dělali zlí kapitalisté, co chtěli. Dnes, kdy je nouze o kvalitní pracovníky s dobrými postoji k práci, si kapitalisté každého kvalitního zaměstnance hýčkají: rozmazlují jej a dobře platí. Ten žádné odbory nepotřebuje. Počet organizovaných členů odborů radikálně klesá a jejich bossové nervózní. Navíc, ukazuje se, že odboráři to s naší ekonomikou nemyslí dobře. Vůbec se nestarají o to, jak dopadneme, když žádné reformy neuděláme. Jsou jako neprozíraví lidé, kteří myslí jen na dnešek: „Co bude zítra (za pět let), to dnes neřešíme“. Hlavně, že dnes máme tučná koryta. O zítřek se postará někdo jiný… Možná, že by bylo lepší, kdyby se odboráři stali regulérní politickou stranou a bojovali s vládou na půdě parlamentu, místo v ulicích. Na druhou stranu se divím, že naši politikové jednají s odboráři přezíravě, ponižují je a tím je provokují k větší razanci. Copak to s nimi nejde jednat elegantně, s úctou a neústupně?