Soudruh učitel II.

Náš třídní byl strašně "přesvědčený" komouš. Pocházel ze stejné vesnice jako můj otec a tak jsem si pamatoval, jak se divil, že syn donašečů nacistům se stal tak rudým. Ve třídě jsme mu museli říkat soudruhu a když jsem mu řekl pane, málem jsem dostal poznámku.

Velice rád nás poučoval a ideově vychovával . Jeho slova " Soudruzi absentéři, koukejte najet na správnou kolej nebo narazíte na tvrdou zeď . Takovej absentér má sto, to mu nestačí. Má tisíc, ale ani to mu nestačí, jde, zabije, ukradne, zbalí kufry, v Chebu na nádraží koukne vlevo, koukne vpravo a baf - maj ho. A co s ním soudruzi udělají?  To není moje věc. To je věc státní bezpečnosti. "

Takže jsme si do oka moc nepadli. Jednou, to byl můj otec asi dva roky po smrti, sekantor  vytahoval svojí výchovou a dával se nám za vzor. Tenkrát jsem mu před celou třídou řekl, že to s jeho výchovou nebylo asi nic moc, když rodiče byli konfidenti. A byla dvojka z chování.

Jednou odešel k náčelníkovi učiliště. A hned problém, co mu "dobrého" udělat. Nápad jsem měl já : sundal jsem v kabinetě dva obrázky, vytáhl hřebíky a závažím mu přibil jeho oblíbené semišky k podlaze,.

Návrat třídního a rachot. Kdo to udělal? Nikdo se nehlásí. Po dobrém, po zlém, nikdo. Tak přišel na hrozný trest. Budeme psát diktát z ruštiny do doby přiznání pachatele.

Pachatel se přiznal hned. Přece ten "trestný" čin nebyl adekvátní tak krutému trestu.