Pražské parky? To jsou ta tábořiště desítek bezdomovců?

Bojím bojím, budu píglovat

Existuje ještě jedna metoda. Nosit s sebou igelitový sáček. Když spatříme páníčka, který se úplnou náhodou dívá jinam zrovna ve chvíli, kdy jeho miláček koná hnědou potřebu, tak musíme neuklizený exkrement sebrat, vložit ho do kapsy páníčka, který ho tam po svém psovi nedopatřením zapomněl, a pak na tu kapsu ještě trochu poplácat, aby ztracený bobeček náhodou nevypadl. Ještě jsem to nikdy neudělal, ale neobyčejně mě to láká. Spočítal jsem, že jenom kolem našeho domu zůstane na ulici přibližně 350 kilogramů hnědé nadílky ročně. Jednou se soused divil, jak je možné, že se úroveň trávníku zvedla za ty roky o deset centimetrů. Inu - zákon o zachování hmoty a energie platí i na trávnících.

Je zajímavé prozkoumat tento "fenomén" také z hlediska infekčního. Stačí několik horkých letních dnů a trochu svěžejší vítr. Rázem létají kolem našeho nosu biliony zárodků nejrůznějších bytostí, které sice nejsou vidět pouhým okem, ale způsobují vnitřní krvácení, záněty rohovek, průjmy, vyrážky a jiné chuťovky.

Největší problém je v tom, když majitel psa má v hlavě přesně to, co po svém psovi neuklidí.

Já (jako majitel psa) u sebe ty pytlíky nosím automaticky i když sebou psa nemám (což je většinou), takže když vidím nějakého neuklízejícího, tak ho na to slušně s úsměvem upozorním (něco ve smyslu, že jistě jen nechtěně přehlédl, že jeho miláček udělal bobíka), přičemž většinou následuje odpověď, že si zrovna zcela nááááhodou, zcela výjimečně a zcela nedopatřením zapomněl(a) pytlíky. Pak už se jim jen těžko odmítá ten pytlík v tu chvíli mnou promptně nabízený