Báječní blogeři a blbí diskutéři

Čím to je, že někteří blogeři mají problém s diskutéry? A diskutéři jsou samozřejmě často i jiní blogeři. Je to pořád stejná písnička, jenže opakování je matka moudrosti, a tak postomilionté: O suprových blogerech (nadlidech) a o plebsu diskutérském (podlidech).

Každý bloger by si měl uvědomit, že je zde dobrovolně. Nikdo ho nenutil psát blog. Až na výjimky jsou zde blogeři dospělí, hodně přes 18 let. Bloger se dobrovolně rozhodne psát,  dá sem fotku, osobní indicie. Pak začne psát a nese svou kůži na trh. Pokud dovolí komentáře, musí pak čelit reakcím lidu. Bloger by si měl uvědomit, že vše co zveřejňuje, může být použito proti němu. Bloger by si měl uvědomit, že blog není terapie. Psaní jako součást terapie je sice vhodná, ale formou deníčku, který je v šuflíku, nikdy ne formou blogovou veřejnou.

Pokud si autor zakazuje diskuze, tak je

zbabělý

ukazuje, že pohrdá čtenáři

nechce slyšet jiné názory

Bloger by si měl vždy nechat otevřenou diskuzi, v ní se může mnohdy něco zajímavého dozvědět, může zjistit, kde udělal chybu a může najít společnou řeč s  x lidmi. Někdy samozřejmě může narazit na voly, ale když jste na jevišti, musíte počítat s tím, že občas všichni netleskají, někdo hází rajčata, někdo píská a někdo řve, že na jevišti je debil. To vše patří k pestrému představení zvané blog. A teď je na blogerovi, jak se popasuje s kritiky a krvelačnými šelmami. Lidi, kteří řvou jednoduché urážky, lze odpálkovat nebo ignorovat.

Bloger by se neměl cítit nadřazený, protože on je bloger a diskutující je jenom diskutér. Spousta blogerů začínala jako disktutéři a spousta diskutérů bloguje.
Všichni blogeři, kteří mají s diskutéry problém, si onen problém způsobili sami. Problém bloger versus diskutéři nevzniká ve vakuu. Bloger problém přiživuje, krmí až si vypěstuje domácí mazlíčky, kteří ho navštěvují pravidelně. Proč by ne, když dostanou najíst? Jenže zde je nutno rozlišovat mezi hyenami a kritiky. Někteří diskutéři jsou totiž schopni diskutovat zcela věcně a bez urážek i o tématu, se kterým absolutně nesouhlasí. Jsou schopni podpořit mladé a začínající blogery, jsou schopni dodat naději, jsou lidští. Jen někde se chovají drze. Jaký bloger, taková diskuze.

Nechápu,  že blogeři se ve svých stížnostech na diskutéry chovají naprosto stejně, jako jimi kritizovaní. Oblíbeným slovem je samozřejmě "smečka", "banda", "hyeny" - diskutéři jsou nekompromisně hodnoceni jako frustrovaní, neúspěšní a závistiví jedinci plní nenávisti a osobních komplexů (zakomplexovaní uhrovití bez rodin a smyslu života a skrývající se za monitory, kteří by si v reálu nic nedovolili), ale autoři článků jsou všichni studovaní psychologové, dokonalí, úspěšní a vždy bez špetku viny. Ale běda, když si diskutér na základě opakovaných projevů a reakcí blogera dovolí  komentovat jeho duševní zdraví nebo povahu. To je šupem zařazen do oné smečky. Je také v pořádku, když bloger uráží, pátrá po identitě lidí, lže, překrucuje. To je v pořádku, když to dělá bloger. Jakmile uráží diskutér, je to šikana. Bloger může urazit klidně celou rasu lidí, to není nenávist, to je tvorba. Diskutér ale nesmí poukázat na to, že autor je rasista. Bloger si může googlovat diskutéra. Diskutér googlující si blogera je stalker a provozuje šikanu. Bloger může škatulkovat, ale diskutér ne. Bloger může zesměšňovat diskutéry, ale diskutér ne.

Některý diskutér opravdu  neumí nic jiného, než napsat pár urážek. Jeho problém, takových není nutné si všímat. Nesouhlas bývá důležitý - upozorní na chybu, špatnou formulaci nebo špatné vysvětlení tématu. Autor a diskutující mohou mít naprosto odlišné názory a přesto se mohou respektovat.

Jenže ne všichni autoři reagují na chyby, špatné vysvětlení tématu stejně. Mnoho blogerů není schopno unést kritiku a neumí ignorovat. Takoví by si měli zavírat diskuze, nebo trávit celý den mazáním diskuzí, ostatně MY BLOGEŘI máme právo spravovat svoje vlastní diskuze.

Každý bloger bloguje mimo jiné z důvodu zviditelnění své osoby, chce být "slavný", chce být chválen a obdivován, snad má i potřebu si něco dokázat nebo nechat si potvrdit své názory, ocenit svůj talent. V pořádku. Ješitnost je naše věčná přítelkyně. Ono je to příjemné něco napsat a získat souhlasné palečky, najít stejně smýšlející lidi. Bloger pak má radost, dokud jej diskutéři chválí, posílá srdíčka, palce nahoru a úsměvy. Musí ale přece počítat s tím, že se někomu jeho názory, tvorba nebudou líbit, nebudou s ním souhlasit! Pokud na to není připraven a není schopen to unést, neměl by vůbec psát. Pokud nesouhlasné názory okamžitě napadá, uráží se, zesměšňuje, nesmí se divit, že je pak za hlupáka a roztáčí spirálu.

Bloger musí počítat a být PŘIPRAVEN UNÉST všechny možné i nemožné reakce, bláznivé výkřiky, urážky, bláboly, nařčení, podpásovky, hloupé vtípky, protože ty tu prostě vždycky byly a budou. Chtít jen chválu a uznání a palce nahoru je naivní.

Proč mají problém jen někteří blogeři?

příklad

Karima Sadio - dobrovolně bloguje. Pod vlastním jménem. Nejenže konvertovala k islámu, ale vzala si za muže černocha  z Afriky. Navíc muslima. Už jen ten samotný fakt vyvolá různé reakce v naší kotlině. A paní Sadio se setkává s různými reakcemi pořád. Má dvě možnosti: nadávat lidem, vztekat se a plakat na rameni adminům nebo potýkat se s diskutéry stylem Oddělím zrno od plev, bez mazání, bez nahlašování. Zvolila druhou možnost, nemá problém s diskutéry, byť na ni jsou schopni "volat imigrační" a nadávají jí do kurev, co se spustila s negrem. Je odolná, nechová se arogantně, vysvětluje, diskutuje, nemusí se vám líbit, ale je obdivuhodná, jak zvládá blog, kde otevřeně bloguje o životě, který vyvolává ve spoustě Čechů  různé ne vždy dobré pocity.

František Matějka - dobrovolně bloguje. Pod vlastním jménem. Známá postava, lehce o ní naleznete tisíc a jeden údaj na internetu. Populista. Arogantní. Nikdy neobhajuje článek, jen troluje, vlastním životem popírá to, co píše. Diskutéři si z něj dělají legraci, jeho diskuze jsou pořád stejné, ať pod reálnými jmény nebo kdysi pod nicky. Diskuze si vytvořil on sám, diskutéry krmí jen on. Kritiky má pořád, bude je mít pořád. Ne proto, že mu závidějí jeho život, ne proto, že jsou diskutéři zakomplexovaní uhrovití hlupáci, kteří nemají dost sexu, pořádnou práci a rozhodně nemají diplom z VŠ. Z jiných důvodů.

Administrace dala blogerům možnost spravovat diskuze pod vlastním blogem. Autoři mohou zakázat komentáře nebo je mazat. Autoři blogují dobrovolně. Autoři jsou dospělí. Autoři by neměli mít dvojí metr na diskutéry. Autoři by si diskutérů měli vážit. Pokud je opakovaně problém s diskutéry, autor by se měl zamyslet nad sebou a nevinit zrcadlo, že jim ukazuje křivou hubu. Pokud si diskutéři opakovaně dělají legraci z jistých blogerů, není to kyberšikana, ale jednoduše život na veřejné platformě. Bloger se sám rozhodl blogovat. Bloger nese kůži na trh. Diskutér nemusí mít  fotku a osobní údaje u profilu. Pokud bloger nechce zpětnou vazbu a má pocit, že je v nevýhodě, neměl by blogovat. Pokud bloger vyžvaní na sebe x osobních údajů, je to potom jenom jeho vina, že si z toho někdo může dělat legraci. Autor si sám vypěstuje publikum. Vždycky.

Blogery nikdo nenutí blogovat. Bloger není hrdina, protože dal fotku a osobní údaje na veřejné světlo. Bloger by se neměl chovat jako nadčlověk, protože se rozhodl hrát roli blogera. Divák sledující jeviště může být chytřejší, hezčí, vzdělanější. Bloger by proto neměl podceňovat diskutéry, které nezná. Neměl by je ani škatulkovat. Nevíte, kdo je na druhé straně. Tak proč si někteří blogeři myslí, že diskutéři mají problém a blogeři ne?

Bloger je jenom člověk. Stejně jako diskutér. A jako lidi máme různé neřesti, nehezké vlastnosti i krásné vlastnosti. 

Hezké velikonoční pondělí přeji a hezké diskutování!