Vysokoškolská filozofie životního zmatku

Hola! Tak ještě den a týden a mám to za sebou... či spíše před sebou? Jak může naivní vysokoškolská prvačka přežít první semestr? Těžko, pokud nad tím přemýšlíte. Na přemýšlení na(ne)štěstí není čas. Na přemýšlení jsem moc líná. Minimalizovat životní procesy je nezbytností.

Ano, ano, výška to už je skoro opravdový život. Jako kdybych doteď ještě nebyla živá. Spory se vedou o to, zda život začíná početím nebo narozením. Ale pozor to pouze společnost blafuje. Život přece začíná nastoupením na pracák. To totiž dokončíte školu. Skončíte školu. Základní. Střední. Vysokou. Prostě škola není, ať žije život! Jen je škoda, že v ten stejný okamžik ten náš drahý život končí. Začnu hledat práci a užívání života končí. Až na to, že ještě samotný život nezačal. Možná se ho dočkáme až na penzi. Pokud se dočkáme té penze. A to už je vlastně jenom podzim života. Což je pochopitelně spojení nepochopitelné, takže jde možná o podzim, ale o život rozhodně ne.
Není-li v periodě mé existence život, netřeba se zabývat skutečností, kdy tedy doopravdy a plnohodnotě budu žít. Rodičovské poznámky o realitě skutečného života ztrácejí smysl. Hodnotu nebývá neživotní dnešek, včerejšek a zítřek. Člověk nežije a tedy jeho existence nemůže být více hodnotnější ve čtyřiceti než v devatenácti, sedmdesáti nebo pěti. Filozofie vás ničí, pomalu, ale jasně. Filozofie vám dodává odvahu psát. Je-li okolní svět pouze přeludem, není třeba se ho obávat.
Na přemýšlení není na vysoké čas, filozofování se stane nezbytnou součástí každého dne. Jednou týdně vám to v hlavě udělá ještě větší zmatek, to když odcházíte z Úvodu do filozofie, nechronologicky debatně vedeném semináři. A máte jeden až dva týdny se s tím vším depresivním pohledem na svou neexistenci poprat. Nejde-li to, tak se můžete alespoň podívat na Matrix, abyste příště nebyli tak mimo. Semestr končí, Úvod do filozofie skončí možná taky, nebo si ho zopakuji za rok. Matrix ještě nemám ani stažený, Medvídek Pú a filozofie stále leží neotevřený v knihovně. Stejně to chce oddech.
Na náměstí naštěstí voní vánoční atmosféra a i přes omezení počtu stánku s punčem je stále, kam se utíkat. Když dojdou peníze i na punč, tak nezbývá nic jiného než zavítat na hodinu španělštiny a doufat, že tentokrát se o sangríi nebude jen mluvit. Nejsem alkoholik, za punč utrácím jen vyjímečně, do španělštiny chodím pravidelně. Ale hold punčové a absenční podání je dle obecného konsensu více vysokoškolské. Jen proč já jsem stále na lince škola-škola-knihovna-privát-víkend? Odboček je zoufale málo. Odboček chci vidět zoufale málo. Ona ta škola totiž nepochopitelně baví a jen tak jednou za týden si postesknete, někam bych si zajela. Stejně to vše končí... Tříměsíční stereotyp není stereotyp. Sotva si na ten vysokoškolský systém stačíte zvyknout, už zase musíte strávit den v mylné společnosti stagu při předzápisu předmětů na další semestr.
Pokud se vám k tomuto momentu podaří dostat. Samozřejmě, že si to nepřipouštíte. Skončit? Jenže záhadně snižující se počet spolužáků na prezenčkách, zoufalé facebookové předzkouškové statusy ex-spolužáků a plnící se lednový diář se vám snaží nenápadně vloudit myšlenku konec připuštivší. Jasně, první semestr prvního prváku je kritický?! Kdepak, je to pohoda. Přihlášky na výšku se podávají až do 28. února a na pracák berou vždy. A jde v prváku vůbec vyletět?! Pravidla vysokoškolské instituce stále zůstávají neobjevena. Jediné pochopitelné a zcela zřejmé rozhodnutí zůstává to, které učiníte sami. Když tedy skončit, tak jedině dobrovolně.

Ano, ano, výška to už je skoro opravdový život. Jako kdybych doteď ještě nebyla živá. Spory se vedou o to, zda život začíná početím nebo narozením. Ale pozor to pouze společnost blafuje. Život přece začíná nastoupením na pracák. To totiž dokončíte školu. Skončíte školu. Základní. Střední. Vysokou. Prostě škola není, ať žije život! Jen je škoda, že v ten stejný okamžik ten náš drahý život končí. Začnu hledat práci a užívání života končí. Až na to, že ještě samotný život nezačal. Možná se ho dočkáme až na penzi. Pokud se dočkáme té penze. A to už je vlastně jenom podzim života. Což je pochopitelně spojení nepochopitelné, takže jde možná o podzim, ale o život rozhodně ne.

Není-li v periodě mé existence život, netřeba se zabývat skutečností, kdy tedy doopravdy a plnohodnotě budu žít. Rodičovské poznámky o realitě skutečného života ztrácejí smysl. Hodnotu nebývá neživotní dnešek, včerejšek a zítřek. Člověk nežije a tedy jeho existence nemůže být více hodnotnější ve čtyřiceti než v devatenácti, sedmdesáti nebo pěti. Filozofie vás ničí, pomalu, ale jasně. Filozofie vám dodává odvahu psát. Je-li okolní svět pouze přeludem, není třeba se ho obávat.

Na přemýšlení není na vysoké čas, filozofování se stane nezbytnou součástí každého dne. Jednou týdně vám to v hlavě udělá ještě větší zmatek, to když odcházíte z Úvodu do filozofie, nechronologicky debatně vedeném semináři. A máte jeden až dva týdny se s tím vším depresivním pohledem na svou neexistenci poprat. Nejde-li to, tak se můžete alespoň podívat na Matrix, abyste příště nebyli tak mimo. Semestr končí, Úvod do filozofie skončí možná taky, nebo si ho zopakuji za rok. Matrix ještě nemám ani stažený, Medvídek Pú a filozofie stále leží neotevřený v knihovně. Stejně to chce oddech.

Na náměstí naštěstí voní vánoční atmosféra a i přes omezení počtu stánku s punčem je stále, kam se utíkat. Když dojdou peníze i na punč, tak nezbývá nic jiného než zavítat na hodinu španělštiny a doufat, že tentokrát se o sangríi nebude jen mluvit. Nejsem alkoholik, za punč utrácím jen vyjímečně, do španělštiny chodím pravidelně. Ale hold punčové a absenční podání je dle obecného konsensu více vysokoškolské. Jen proč já jsem stále na lince škola-škola-knihovna-privát-víkend? Odboček je zoufale málo. Odboček chci vidět zoufale málo. Ona ta škola totiž nepochopitelně baví a jen tak jednou za týden si postesknete, někam bych si zajela. Stejně to vše končí... Tříměsíční stereotyp není stereotyp. Sotva si na ten vysokoškolský systém stačíte zvyknout, už zase musíte strávit den v mylné společnosti stagu při předzápisu předmětů na další semestr.

Pokud se vám k tomuto momentu podaří dostat. Samozřejmě, že si to nepřipouštíte. Skončit? Jenže záhadně snižující se počet spolužáků na prezenčkách, zoufalé facebookové předzkouškové statusy ex-spolužáků a plnící se lednový diář se vám snaží nenápadně vloudit myšlenku konec připuštivší. Jasně, první semestr prvního prváku je kritický?! Kdepak, je to pohoda. Přihlášky na výšku se podávají až do 28. února a na pracák berou vždy. A jde v prváku vůbec vyletět?! Pravidla vysokoškolské instituce stále zůstávají neobjevena. Jediné pochopitelné a zcela zřejmé rozhodnutí zůstává to, které učiníte sami. Když tedy skončit, tak jedině dobrovolně.