Do Moldavska, které není v Rusku a není Mongolskem

Ne, doopravdy nejedu do Mongolska, ani na Ukrajinu, a ne, ani do Ruska. Hlavní město se nejmenuje Mogadišo. Doopravdy. Pochybuju, že se mě tam někdo chystá zabít. A není to až tak exotická země. Nejede se tam týden a nebudeme odtud pašovat cigarety. Pepřák si s sebou opět neberu, neboť ho stále nemám a pochybuji, že to bude nebezpečnější než Londýn. Ne opravdu to není Rusko ani Dálný Východ. Jedu jen opět do Moldavska.

Málokterá země vyvolala v mém okolí větší rozruch než Moldavsko. Nemám tedy ozkoušené, jak by to bylo u zemí mimoevropských, ale myslím si, že i většina z nich by byla méně úspěšná. Ono je totiž Moldavsko asi příliš malé a zalezlé. Zní to trochu jako Mongolsko, což jej posunuje ještě více na východ. Ruská minulost mu dává nádech země kriminálníků. A nedostatek informací punc exotiky. Jenže to jsou fámy, vážení. Zkuste si sem vyjet na dovolenou a budete spokojeni. Nebo raději ne, nejezděte sem na dovolenou, prosím. Nekažte Moldavsko takové jaké je. Přijeďte sem, ale nečekejte luxus západních dovolenkových rezortů. Vždyť ta lidská všednost života je právě ta exotika. Ta všednost, kterou se snažíme zakrýt. Ta jednoduchost, které se snažíme zbavit. Jenže jak já se na ni těším!

Dvacet čtyři hodin. A možná ještě trochu více trvá eco-friendly cesta autobusem. Už se na ten Kišiněv těším, na typickou hranatou betonovou architekturu, na mašrutky, na nehodící se luxusní obchody i na zmatené nádraží. A nejen na Kišiněv. Nikdy jinde se mě lidé neptali, jak je možné, že jsme v roce 1993 nemuseli se Slovenskem bojovat, abychom se rozdělili. Není se čemu divit. Moldavsko je státem tří zemí. Zatímco turkické Gagauzsko občas vyřízne z Moldavska nepravidelný tvar svého území a, přestože funguje autonomně, větší problémy kišiněvské vládě nedělá, to Podněstří má v Kišiněvě opravdový vroubek. Východní břeh Dněstru se snaží být samostatným státem jen, co to jde. S podněsterskou známkou sice dopis do zahraničí neodejde. Zboží má i zde značku “Made in Moldova”. Ale pohraničníky, policisty i armádu mají svoji. Peníze taktéž. Moldavského národního hrdinu Stefana cela Mare nahradili Suvorovem. A pod ekonomickou kontrolou Šerifa a politickým palcem Smirnova si zdejší lidé sní o samostatném a demokratickém státě.

Ano. Moldavsko stojí za více než jednu návštěvu. Ta první byla taková zkušební, okoukávací. Tentokrát to bude kratší... jen čtrnáct dní. Ale, jak mi napsala moje tiraspolská hostitelka “staneš se opravdovou Moldavankou, pokud budeš do Moldavska přijíždět tak často”. Kdo ví?! Snad si pamatuji cestu centrem Kišiněva, neboť mapu jsem nechala na privátě. Pamatuji, určitě... vždyť jsem tam byla měsíc a to už je doba k zapamatování... Co bude stát k zapamatování tentokrát? Ano, teď milý čtenáři je řada na tobě. Co bych měla o Moldavsku zjistit? O čem bych měla psát? Na co se ptát místních lidí? Co vyfotit? Co vyzkoušet? Čím zaplnit následující řádky?