Cambridge – private only

Prší. Což docela přesně vystihuje naše pocity z nutnosti opustit toto město. A očividně ani déšť nevzbuzuje v duších anglických řidičů soucit se stopařkami na trase Cambridge – London. Ano, to lepší řešení by bylo zůstat tu. Opojení studentským cambridgeským životem jen tak nevyprchá. Ani po několika měsících.

Na druhý únorový týden sluníčko až moc hřeje, tráva se zelená a obloha modrá. Pěkně vlevo po anglicku se řítíme směr Cambridge. Nakonec to naše první anglické stopování nebyl takový propadák... Máme docela štěstí, pan šofér nás vysadí až na samotné kraji pěší zóny pěkně v centru univerzitního města. Máme ještě čtyři hodiny než nás bude očekávat naše couchsurfingová hostitelka Chloe. Ideální čas na zjištění, co je ta slavná Cambridge vlastně zač!

Zelené trávníky, kamenné domy, gotické zdobení, těžké dřevěné dveře a bicykly na úzkých cestách. Studenti, angličtina, plakáty zvoucí na roztodivné akce. Páni, tak tady chodit do školy... Nějak nás to obdivování krás zmohlo dříve než jsme čekaly, usadily jsme se tedy na náměstí a pozorovaly desítky šťastlivců, kteří si ten luxus studovat zde můžou dopřát. Dopřát... to doslova, školné je vysoké a bude v příštích letech ještě vyšší. Splácet jej můžete odloženě, vystudovat Cambridge je přeci jen jistota. Přestože si místní vyložili první sluneční paprsky jako definitivní příchod jara a také se podle toho patřičně oblekli do sukní, svetříků, krátkých triček a sandálů, s přibývajícími hodinami začíná být chladno i nám dvěma v zimních bundách. Nejvyšší čas se přesunout na kolej... tedy přesněji na college.

Po několika marných pokusech vytočit britské telefonní číslo se nám daří potkat se s naší hostitelkou Chloe. Druhačka studující angličtinu a francouzštinu nás čeká na dvoře jedné z nejhonosnějších a nejstarších cambridgeských kolejí, na King's College. Chloe je jedním slovem rychlá. Máme dost proto stíhat její krok, když nás vede přes dvě nádvoří ke svému pokoji. Z její zapálené řeči se nám daří chytat každé třetí slovo, dvě zbývající mizí v černé díře časoprostoru. Podle vnějšího vzhledu by bylo správné se domnívat, že pokoje se nachází na hradě nebo v kostele. Na jednom patře jsou čtyři pokoje pro čtyři studenty. Pro dvě patra je společná kuchyňka a koupelna. Pokoj je tak akorát velký, aby se do něj kromě Chloeiné postele, stolu, skříně a křesla vlezly ještě dvě campingové postele, na kterých budeme spát my. Chloe nám dává náhradní klíče od pokoje, vysvětluje základní pravidla, jak co funguje, a důrazně doporučuje, že si v šest hodin večer nesmíme nechat ujít večerní servise v King's Chapel. Potom že nás vezme na večeři do jídelny.

Zamkneme pokoj. Projdeme zábranami “Private only”, které jasně určují, kam smějí návštěvníci a kam studenti. S potěšením nachvíli patříme do druhé kategorie. Zařadím se do fronty čekající na otevření kaple. S pohledem vzhůru se nám hroutí naše představy o obsahu slova kaple. King's Chapel je dlouhá 289 stop, široká 40 a vysoká 80 stop. Pro nás žijící v metrické soustavě to je překrásná pozdně gotická stavba z 16. století, která má na délku 88 metrů, na šířku 12 a sahá do výšky 25 metrů. Monumentálně vypadá už z venku, ale vstoupíte-li dovnitř otevírá se vám prostor mimo prostor a čas 21. století. Uvaděč nás pozval do přední části kaple a my a dalších asi čtyřicet osob se usadíme do dřevěných vyřezávaných lavic podél zdí. Na sedadlech nalezneme zpěvník a texty bohoslužby. V zápětí nastoupí sbor, není chlapecký, není jinošský, není mužský, je vším dohromady. Zní dokonale. Jako by těch několik chlapců, jinochů, studentů, mužů dokázalo obsáhnout všechny tóny, všechny libé zvuky a všechny melodie, které hudba zná. Atmosféra útočí na všechny vaše smysly. Není to však návrat do baroka, do středověku, do dob prvních křesťanů ani k pravěkým zpěvů, je to spočinutí v prapůvodu našeho bytí, v Bohu, připojení se k nebeské liturgii. Děje se to i v našich kostelích, ale tady v King's Chapel je to nevšední a intenzivní. Ač by sbor klidně mohl zpívat ještě více a přítomní by si možná i vytleskali přídavek, vše končí, šlo přeci jen o bohoslužbu, ne o koncert. Po takovém emocionálním napětí nebo spíše po skromné celodenní stravě se vyhladovělé těšíme na univerzitní večeři.

Přes náklonost k naší univerzitní menze, musíme prohlásit: “Kde se na ni hrabe ta cambridgeská!” Je to spíše takový bufet s nepřeberným množstvím možností. Několik teplých jídel, studený salátový bar, pečivo, přílohy, chlaďák s jogurty, džusy, čaje, našli byste tu asi i zmrzlinu. Trochu chaos vlastně, potřebovali byste návod k použití, ale je to milé a ne nijak drahé. Možná v našich menzách je výběr širší, ale tady má skoro každá kolej svou a kvalita je přiměřená poplatkům za studium. Přiměřeně zmatené vybereme něco z toho, co nám doporučí Chloe, zaplatíme 2 libry 90 centů a odejdeme do jídelny. Jsme sice v jedné z moderních, nově postavených college, protože jídelna v King's College byla zavřená, ale nebýt moderní architektury budovy a jednoduchého tvaru nábytku, připadáte si jako na zámku, či spíše na hradě?. Tomu se říká kultura stolování. Bytelné dřevěné stoly, židle potažené kůží s malým erbem koleje a k tomu všemu na vás shlížejí ze zdí majestátní pánové na obrazech v životní velikosti.

Už jen čekáté až se obrazy mezi sebou začnou bavit, osoby na nich navštěvovat a k vám si přisedne kolejní duch. Ano, je to skoro jako v Harry Potterovi. Jenže my nejsme v knížce, my jsme v realitě, my jsme tam, kde se nachází inspirace. Ty dřevěné stoly, zdobené omítky, masivní kamenné zdi. To všechno ve vás vzbuzuje potřebu studovat, odhalit všechno, co jde. Sedíme u stolu s Chloe a jejími kamarády, nevím, zda-li téma hovoru není studijním postižením nebo potřebou vypadat před cizinci akademicky, ale vedeme zasvěcenou debatu o úrovni školství v našich zemích a o změnách, které mají nastat. Kluci se pak zvednou, seberou knížky a spiklenecky něco prohodí s Chloe. Nemají sice stejnokroje, ale stejně většina studentů střídá oblek a tričko či mikinu se znakem své college. Nedivila bych se, kdybych někde našla počítadlo s drahými kameny pro mezikolejní bodování. Nikdy jsem nic takového nezažila, podobné budovy jsme viděla fakt jen ve filmech o Harrym Potterovi, a tak je spojitost s Bradavicemi pochopitelná, vždyť se některé in i exteriéry zde natáčely. Ale nenechte se zmást, první byla Cambridge až poté Harry!