Grindhouse: Planeta Teror - stylový zombie výplach (recenze filmu)

Robert Rodriguez je podle mě zvláštní člověk. Příjemně mě bavil svým Desperadem, bál jsem se i u jeho Fakulty, pak ale začal blbnout a vypustil do světa totální podivnosti v podobě trilogie Spy Kids, přičemž následně ve svém Tenkrát v Mexiku zprznil i toho Desperada. A o Dobrodružství Žraločáka a Lávovky raději pomlčím... Ovšem Robert má dostatek kontaktů a navíc kámoše Quentina Tarantina, se kterým se rozhodl natočit poctu béčkovým krvákům, Grindhouse. Zatímco v Americe šel Grindhouse dohromady, u nás ho rozdělili a každý režisér tak prezentuje své dílo. Tarantino „Auto-slasher“ Auto zabiják a Rodriguez „zombie vyvražďovačku“ Planeta Teror.

A to se musí uznat, Rodriguez přesně trefil ony hranice zábavné béčkovosti a vytvořil celuloidový výplach, u kterého se člověk (samozřejmě v případě připravenosti na pořádný brainwash) příjemně pobaví. Už od začátku servíruje zápletku o jednom „sajrajtu“, který lidi mění na zombíky, a valí na diváka hromadu bizarních nechutností a černého humoru. A taky jednu sakra sexy hrdinku, ale o tom až později.

Hlavní přínos Planety Teror je v tom, že si na nic nehraje. Z Rodrigueze je cítit dětská hravost se kterou divákovi servíruje uřezaná varlata (Sayid ze Ztracených má na ně dokonce speciální patřičně zvrácenou sklenici) a urvané končetiny. A přesně v tomhle drsném guláši dostávají prostor nádherně vymyšlené postavy, které potěší krvelačné diváky. Freddy Rodriguez se coby El Wray tváří děsně cool, zombíky střílí a suverénně likviduje noži po desítkách, jeho holka Cherry Darling (Rose McGowan) naopak přijde o nohu a tak jí její přítel něco vyrobí... přesněji speciální útočnou pušku „na nohu“ (čím ta si musela při natáčení projít...ale i s jednou nohou je sexy). Dále je tu jedna lékařka ujíždějící na injekcích, drsní poldové, šílené modelky se samopaly, hektolitry krve a ještě víc mrtvol.

Dovedete si představit, že Planeta Teror je správně zvrhlý úlet. Rodriguez si hraje s bezmozkými mrtvolami a záběry infikovaných genitálií a do toho ještě míchá pár drsňáckých hlášek. Zábava má zařazeno na hodně vysokém rychlostním stupni a celá první půlka plní funkci zombie nářezu dokonale.

Ovšem jakmile Rodriguez sáhne po "umělecké" vychytávce jménem "Missing Reel" (chybějící díl), která způsobí masivní posun v ději, propojení několika linií a zároveň film namíří směrem k finále, začne film ztrácet na konzistentnosti a pomalinku se rozpadne na sled scén, které nemají žádnou spojitost. Prostě náhle přijde scéna o Avě Gardner (Quentin se tu v malé roli snaží, ale nebýt jeho hlášek, jednalo by se o nejnudnější scénu), náhle zase debata o něčem jiném, náhle sbírka nechutností a náhle akční finále. A přitom je to škoda, protože se v druhé půlce začnou dít hodně divoké věci. El Wray si ozkouší „pocket bike“, minimotorku na které je TAK COOL (a navíc z ní střílí zombíky velkou bouchačkou), Cherry konečně získá svůj „kvér na nohu“, Sayid si uřeže dalších pár desítek varlat, Quentin si užije neuvěřitelně zábavných nechutností a navíc dojde na hromadu "šťavnatých" gore efektů v podobě rozjetých a roztrhaných těl.

Když dojde na akční finále, Rodriguez trošku připomene druhého Terminátora a hlavně film uzavře přesně ve chvíli, kdy by vůbec nevadilo ještě trošku přidat. Ne, že by mi to připadalo málo, ale finále je nějak moc rychlé a svým způsobem jsem očekával i větší bodycount. Celé je to zabaleno do hávu umělých škrábanců a všemožných celuloidových chyb. Obraz se schválně zadrhává, v některých chvílích to vypadá, že materiál musel projít kanály a jednou dokonce shořel. :) Naštěstí se ale se škrábanci neblbne tolik a později to už vlastně ani nevadí, oko divákovo si na to stačí zvyknout.

Planeta Teror nenabízí nic víc, než bezduchý masakr plný krve a stylově využitého násilí. A tak se k ní musí přistupovat. Kdo si nechce špinit ruce infikovanou krví, měl by raději směřovat do jiného sálu. My ostatní si ale rádi dáme pěkně krvavej steak, i když zážitek z něj hrozně rychle vyprchá. Ale tričko z předpremiéry je fajn. 7/10