Stát se zachoval k invalidům macešsky

V době, kdy Topolánkova vláda prosadila úsporné balíčky, vysvětlovala svůj krok nutností maximálně šetřit. To, že si politici na své prebendy nesáhli, nikoho už ani nepřekvapilo.  Nejhorší na úsporných balíčcích bylo, že se většinou týkaly lidí, kteří se nemohou bránit a jsou vydání státním úředníkům a politikům zcela napospas. Mám na mysli invalidy. V roce 2006 se přehodnocovaly příspěvky na péči pro invalidy. Bylo zřízeno několik kategorií podle stupně postižení.

Zákon o poskytování příspěvku na péči začal platit 1. 1. 2007. V průběhu roku 2008, po projevení se finanční krize, začaly být tyto příspěvky Ministerstvem práce a sociálních věcí přehodnocovány tak, aby rezort ušetřil. A tak se stalo, že člověku těžce tělesně postiženému, který byl zařazen do druhé nejvyšší kategorie postižení, byl z moci úřední zkrácen tento příspěvek na polovinu. Stalo se tak poté, co jeho rodinu navštívila velice arogantní a nepříjemná sociální pracovnice, jak už to u těchto úřednic bývá obvyklé, ptala se co vše si dokáže invalida udělat sám. Nebylo toho moc, je plně odkázán na celodenní péči matky, pak sociální pracovnice odešla, aniž by se svým šetřením invalidu či jeho rodinu seznámila. Tělesně postiženého člověka neviděl ani odborný lékař, neviděl ho jakýkoliv  lékař, ani jeho praktický lékař, neviděl ho nikdo. Pak mu přišlo strohé oznámení, že se mu příspěvek pokrátil na polovinu. Přitom existuje systém odstupňování tělesného postižení, podle kterého by měly úřady postupovat. Po konzultaci s lékařem měl být invalida, o kterém je řeč, zařazen do druhého nejvyššího stupně postižení, jenomže při odvolání se na tento názor lékaře nebrala zřetel. Ministerstvo zkrátka muselo ušetřit, tak měl smůlu. Přímo hrozivě na mne však zapůsobil fakt, že se sebraly tělesně postiženému člověku peníze pouze rozhodnutím od stolu a na základě úsudku jakési osoby, která ani nebyla lékařsky vzdělána a podle jakýchsi ministerských předpisů. Na samotného člověka se zase zapomnělo. To se opět chystá doba, kdy se budou invalidé zavírat do ústavů, aby na ně nebylo vidět? Zase o nás všech budou rozhodovat jenom úředníci? Nechtělo se mi tomu věřit, vždyť sám pomáhám tělesně postiženým při pořádání kulturně - zábavných akcí a jejich práci v chráněných dílnách propaguji v tisku, ale fakta u tohoto, od narození tělesně postiženého člověka, mě donutila konstatovat, že se to běžně děje.  A je mi z toho zle, příspěvek tělesně postiženého se v rámci úsporných balíčků musel zkrátit, ale přitom bývalá ministryně obrany v poslední den svého působení na tomto postu podepsala nákup vojenských dopravních letadel za miliardy. Domnívám se, že ta letadla hned teď až tolik nepotřebujeme, ale tělesně postižení peníze potřebují každodenně a velice nutně. Tomuhle mladíkovi se díky úsporám značně ochudil život a mně je ho upřímně líto.