Jo tyhle případy miluju. Klasická rodinná bitva, jeden nenávidí druhého, různé naschvály, tvrzení proti tvrzení, nikdo se s nikým nedohodne, ale za ty nekonečné soudní tahanice může advokátní a soudcovská mafie.

"Kdo umí, umí," napsal advokát Dvořák dole, "kdo neumí ten o tom píše".

.

Ano, ti co "umí" zasedají v talárech u soudů, v legislativě, ve státních orgánech, v přepychových advokátních kancelářích. Právníci. Podle Atkinsona-Beana mají v pekle vyhraženo zvlášť velké a varnými nádobami skvěle vybavené oddělení.

.

Justice a advokacie se stala po americkém vzoru parazitárním odvětvím, které lidem (kteří si tyhle spécie platí) neslouží a nepomáhá, ale vysává je. Na kvalitní právní služby mají nárok jenom bohatci, což odporuje základním lidským právům. Pokud příští vláda bude něco chtít změnit a stav společnosti zlepšit, musí nevyhnutelně na tyhle parazity narazit a řádně s nimi zatočit. A nemuselo by to ani být po bolševicku. I když... nejlépe si s nimi vyšlo, když šoupali zadky ve státních advokátních kancelářích za 2400 hrubého.

Aha - a jak bude to zatočení vypadat?   Díky za odpověď.

Nejlepší jsou ty soudní spory v USA. Oni mají takovou hitpárádu kuriozit. A v jednom roce tu hitparádu vyhrál rozsudek, podle kterého musela prodejna obuvi zaplatit odškodné půl miliónu USD paní, která si v tom krámě zlámala ruku. A hádejte, co na tom bylo tak směšného?

Copak o to, advokáti jsou drazí, o tom žádná. Nezaplatíte 800,- Kč pokuty DPP (Dopravní Podnik Praha) a rázem je z toho desetkrát neb i vícekrát tolik.

Mně na té věci není jasné něco jiného. Stavba domu, živení manžela, vyplacení manžela z domu. To jsou přece částky, které jdou do miliónů. A přitom zdravotně postižený syn? Ten přece také něco stojí. A žádná zmínka o hypotéce či jiných půjčkách, na kterých by se manželé společně podíleli.

A jak nedošlo k rozdělení majetku, když bez toho už více jak deset let není rozvod vůbec možný? Takže z článku mám velice rozpačitý až tendenční dojem.

Ale z toho nerozděleného majetku se exmanželka koupila manželův podíl.

Byla dcera zletilá a měla ukončené vzdělání? V případě, že nikoliv, jak byl postaráno o její výživu?  Pokud byla bez příjmů - měla k ní i matka vyživovací povinnost?  Takže v prvním sporu vy o voze a žaloba a rozsudek o koze.

 Ve druhém případě: Když se dcera (či kdokoliv jiný) dověděla, že je další soud, najala si advokáta a na žalobu reagovala. To stojí peníze, víme? No - a protože byla žaloba stažena, vznikla žalované straně škoda (zbytečně vyhozené peníze za advokáta). Ty teď advokát vyžaduje.

  Že mohl v dopise vzniknout překlep vás nenapadá? Kdy skutečně bylo doručeno rozhodnutí soudu (jistě i ubohé matce)?  Nebylo to 22.  l i s t o p a d u?

   Závěr: To, že soudy nerozhodli podle vašich představ neznamená že jsou mafií (tím netvrdím, že jsou soudci jiní, než ostatní populace). V soudní při vždy někdo prohraje. Někdy i oba.  Poražení vždy považují soud za nespravedlivý.

Moc mě mrzí, že tí mínusoví značkaři nenapíší své stanovisko. Moc by mě zajímalo, které že tvrzení v mé poznámce má velké vady.

O tom, že vůbec nežijeme v právním státě, dnes nepochybuje snad nikdo. To je tvrzení, panečku, to je sebevědomí

Nesouhlasím s tím, že si právníci zákony ohýbají ve svůj prospěch. Oni si je ve svůj prospěch tvoří. Pan Motejl se vyjádřil naprosto přesně. Pokud se sejdou dva právníci mají na jednu právní kausu tři kvalifikované právní názory. A pochopitelně všechny správné.

Jistě. A všude na světě. Ten Motejlův bonmot je zhruba 200 let starý.

Další komik... nebo spíše zakuklený anarchista. Nač zákony, soudy a právníky = my máme Kapala, ten dokáže polopaticky rozseknout i gordický uzel.

Kdo umí, umí. Kdo neumí, ten o tom píše.