Jsme v područí soudcovské a advokátské mafie

O tom, že vůbec nežijeme v právním státě, dnes nepochybuje snad nikdo. O tom, že si advokáti a soudci ohýbají zákony podle sebe a pro svůj prospěch, ví též kdekdo. To, že diletanti v poslanecké sněmovně přijímají zákony, které si navzájem odporují a dávají  tím advokátům a soudům do ruky zbraň, víme taktéž všichni.

Nemine snad ani jediný den, aby lidem nedoporučovali ve sdělovacích prostředcích různí právníci, že bychom se měli s problémy obracet na soudy. Praxe a skutečnost je však naprosto jiná. Když pomineme fakt, že jakákoliv žaloba na napravení škody či nezákonného jednání je podmíněna tak vysokými poplatky, že většina lidí na ně nemá a raději se na soudy neobrací, palmáre advokátů dosáhlo tak nebetyčných výšin, že normální člověk se práva nedovolá. A to nehovořím o spravedlnosti, neboť podle samotných advokátních špiček, spolu právo a spravedlnost naprosto nesouvisí. Spravedlnost většinou vždy prohrává.

Uvedu příklad, který se může dotýkat každého z nás a který se skutečně stal. Byla jedna normální rodina. Manžel jeho žena a dvě děti. Syn, velice těžce zdravotně postižený syn ženy z prvního manželství a společná dcera manželů. Rodina si postavila dům. Potud bylo  vše v pořádku. Jenomže, a to je také běžný jev, po ukončení stavby domu nastaly problémy. Manželé již neměli před sebou obrovský úkol a zátěž a nastaly nesrovnalosti, naschvály a došlo i k tomu, že muž přestal rodině dávat peníze a parazitoval na finančních zdrojích ženy. Zkrátka, dlouhou dobu žena muže a dceru živila a platila ze svých příjmů náklady spojené s bydlením. A manžel si užíval, jezdil po honech střílet zvěř, trávil většinu času  na  chatě a na chodu domácnosti se nepodílel ani tím nejmenším.

Zákonitě došlo k tomu, co přijít muselo. Rozvod. Při něm, a je to uvedeno v rozsudku soudu, se dcera přihlásila do společné domácnosti se svým otcem a invalidní syn zákonitě ke své matce, neboť muž byl pouhým otčímem a podle toho se tak i choval. Jenomže při rozvodu nedošlo k rozdělení majetku, a tak muž s dcerou dál bydleli ve společném domě. Ani jeden z nich se nijak nepodílel na nákladech spojených s bydlením, vše hradila žena za pomoci invalidního důchodu syna.

A podala žalobu na rozdělení společného majetku. Vzhledem k tomu, že se kdysi na stavbě podílela většími finančními náklady, soud vyhrála a dům připadl jí. Muže musela samozřejmě vyplatit, což v zákonné lhůtě beze zbytku splnila. Domácnost muže s dcerou, která se ke své matce chovala tak, že se tomu až nechce věřit, však odmítala dům, nyní již patřící pouze ženě, opustit.

Došlo i k tomu, že povedená dceruška naschvál prořízla vodu v koupelně a vytopila dům, její tatínek třeba nalil do bílé ženiny bundy vyjetý olej a podobných záležitostí bylo, jak říkají Slováci, neúrekom. Odmítali se odstěhovat, a tak žena musela požádat úřady, aby jim trvalé bydliště zrušily. Stalo se.

A pak udělala žena obrovskou chybu, zažalovala společnou domácnost muže s dcerou na uhrazení nezbytných nákladů na bydlení do doby zrušení trvalého pobytu. Ze zákona na to měla právo, nikdo přece nemůže bydlet zadarmo a na úkor druhého. Okresní soud jí  dal za pravdu a rozsudek zněl, že domácnost muže s dcerou, plnoletou samozřejmě, musí povinnou částku zaplatit.

A teď to přišlo. Muž se odvolal ke krajskému soudu a vzal si advokáta JUDr. Ing. Jana Matyse z Prahy. Nevím, zdali se tento advokát znal se soudcem Krajského soudu v Praze, ale vše hovoří o tom, že ano, a velice dobře. Protože Krajský soud celý rozsudek otočil. Uznal sice, že muž musí ženě vyplatit dlužnou částku, ale vůbec nevzal v potaz, že se nejednalo pouze o spor mezi ženou a bývalým mužem, ale o spor mezi dvěma domácnostmi. A rozhodl, že dcera byla zažalována neoprávněně a jejímu advokátu, řečenému Matysovi, musí zaplatit za zastupování dcery 36 tisíc korun, tedy skoro téměř tolik, kolik měl její otec ženě zaplatit.

Ale to ještě není všechno, teprve teď přijde to pravé ořechové. Žena podala na bývalého manžela a dceru ve společné domácnosti další žalobu, neboť ta první neobsahovala celou dobu bydlení druhé domácnosti v domě, za kterou samozřejmě neplatila zase nic. Ale pak, následkem silného nervového vypětí, se ženě výrazně zhoršil zdravotní stav, srdce jí přestalo správně fungovat. A proto, na radu lékaře, ještě před konáním prvního soudního stání, žalobu pro výrazné zhoršení zdravotního stavu, stáhla.

Zdůrazňuji, aniž by soud vlastně začal. A advokát JUDr. Ing. Jan Matys z Prahy, toho náležitě využil. Ačkoliv byla poškozená žena, ačkoliv jeho klienti nikdy nezaplatili za pobyt v domě ani korunu, chtěl za zastupování obou klientů celkem 26 tisíc korun. Podle právníků na to měl právo. Ale kde to jsme? Vždyť se soud nekonal? Žena si musela, za obrovské peníze, vzít též právníka a odvolala se.

Odvolací soud v Praze, se soudcem, o kterém se domnívám, že se s advokátem Matysem musí znát, mu tyto peníze opět přiřkl.

A teď to přijde. Dne 17. prosince 2012 poslal JUDr. Ing. Jan Matys advokátce ženy dopis, ve kterém uvádí, že mu bylo dne 22. prosince 2012 doručeno Usnesení krajského soudu v Praze a požaduje na ženě uhrazení částky 54.992 Kč s příslušenstvím. Chápete to? Já ne.

Sedmnáctého prosince bylo pondělí a tento advokát již věděl, že mu 22. prosince přijde usnesení soudu. Navíc, 22. prosince je sobota, a to jak známo pošta dopisy nedoručuje, pouze ve všední dny.A ještě navíc se ani taková  částka předtím nikde neobjevila.

Buď si vše advokát vymyslel, a tento fakt by měla posoudit Advokátní komora ČR, nebo, a to je ještě horší, mu jeho známý, předseda Krajského soudu v Praze, předem oznámil jak rozhodl a jakou částkou mu přispěje na to, aby měl pořádně bohaté Vánoce.

Takže paradox. Žena, která se pere se životem jak umí, kdo se stará celý život o těžce postiženého syna ví, o čem píšu, nejenže za povedeného bývalého manžílka a příživníka i s podobně zaměřenou dceruškou náklady na jejich bydlení hradila, ale ještě zásluhou našeho právního řádu bude platit tolik, že na to snad ani nebude mít.

Kdyby, říkala, si uvědomila v jakém stavu je naše soudnictví, nikdy by žaloby nepodávala. Protože tady v našem neprávním a zločineckém státě, kde si právo zakrývá oči a spravedlnost neustále hořce pláče, se nikdy spravedlnosti domoci nemůže.

Nemá už tolik peněz, aby si vzala opravdu dobrého právníka, a tak bych prosil, kdyby se některému z opravdu dobrých právníků této ženy zželelo, může mi napsat a poradit, co dělat, na mou adresu uvedenou na Brandýských novinách. Moc bych si přál, jako člověk, který proti státní nespravedlnosti a útlaku bojuje celá léta, abych jí i tímto mohl pomoci.