vychovat dite je silena zodpovednost,

nikdy se nevi jak vychova dopadne, rodice jedne zname osobnosti si jiste take nedovedli predstavit, ze jejich dite necha rozkrast republiku ...

Re: vychovat dite je silena zodpovednost,

..............komu to přijde jako ,šílená zodpovědnost ' ,tak ať nemá děti a je po starostech.

Normální rodič to za šílenou zodpovědnost nebere.

Ředitelka věděla, proč mu to nemáte dávat

Taky jsem chtěla

Byla jsem rozvedená, měla jsem jedno dítě, ale chtěla jsem mít aspoň tři. Chtěla jsem si vzít děti z dětského domova. Při zjištění, že mi na ně stát nic nedá a já sotva uživím to svoje vlastní, jsem do toho nakonec nešla. Dětský domov dostane i dneska na jedno dítě měsíčně cca 20.000,- Kč, pěstouny ale odbude almužnou, osvojitelům kromě pár stokorun na přídavcích nedá nic. Z jednoho platu jsem uživila bídně svoje dítě (když se ex rozhodl, že on přece na svoje dítě nebude platit výživné). Ano, dětí v děcákách je mi líto. Ale bez peněz na jejich výživu to nejde. Možná jim dáme lásku, ale s prázdným žaludkem je i láska na ho**no.

Je naprosto neuveritelne, ze tu nadavate

cloveku, ktery se vyznal ze soucitu s detmi. Tim, ze politoval deti v detskem domove preci netvrdi, ze ty Vase, nebo vy sami, si litost nebo soucit nezaslouzite... Ja sam chodim do detskeho domova za detmi. Beru si je na svatky - napriklad ted na Silvestra. a mne samotnemu je lito, ze nemohu udelat vice. po dlouhych hovorech s mou zenou jsem byl schopen v sobe vymezit rozdil mezi pomoci a prisvojenim coz nechci. Je snad pomoc, byt mala duvodem abyste autora zesmesnovali? Je snad soucit kdykoli a zejmena pred vanoci duvodem k napadani? Vy to delat nechcete, fajn nikdo vas nenuti ale utoky na autora blogu ze sebe delate jen hlupaky. Ona treba pece o stare a nemocne je plodem soucitu a stari budeme vsichni. Pekne svatky

Re: Je naprosto neuveritelne, ze tu nadavate

pokud to bylo myšleno na mě, tak nenadávám nikomu. Ani ho nezesměšňuji. A protože mám sama v péči handicapovaného, byla bych opravdu ráda, kdyby se tu ze mě přestala dělat čarodějnice. Mně jde o podstatu toho příběhu, jenže vzhledem k tomu, že ho autor napsal v první osobě, tak k té jeho osobě musím prostě přihlížet taky. Nemám ráda takovou náhodnou a nesystematickou a nepromyšlenou pomoc, zvlášť pokud se ukáže, že to ten pomáhající nějak psychicky nezvládne, což mi z tohohle příběhu vyplynulo. Jakákoli pomoc je náročná věc, pokud je v tom kontakt pomáhajícího s pomáhaným a pletou se do toho emoce a vztahy. Ne každý na to má, což je v pořádku, někdo se omezí třeba jen na tu materiální pomoc. Jdete-li třeba dělat dobrovolníka nevidomým, oficiální místa vás proškolí a prověří, jestli na to máte povahu a odolnost. Do hospice taky nemůže pomáhat kdokoli. Pěkné svátky. :)

Bolestne

stromek az ke stropu a kazde ditko dostalo darecek. Ja tam mela panenku, moc krasna - kdyz jsem pak decak po pul roce opoustela panenku me sebrali! Ta pry neni moje!

A pak rikejte neco o Kyci.... !

Re: Bolestne

aspoň víte, jak ta charita na DD funguje - že se nesponzorují či nesponzorovaly konkrétní děti, ale samotný děcák, který z toho pak nakoupil, co potřeboval, bez ohledu na to, co to dělalo s dětmi. Tohle mě ani moc nepřekvapuje, zvlášť jestli jste to taky zažila v těch dobách, o kterých psal autor. Každopádně jsem ráda, že jste se z DD dostala a jste schopná fungovat v rámci společnosti - můj partner má bohužel s děvčetem "vychovaným" v DD velice negativní zkušenost. Ono asi kvalitního člověka nedělá množství panenek a autíček, se kterými si v dětství hrál, protože ona jich pravděpodobně měla k dispozici víc než on sám.

Kýčovité? Proč, stát se to mohlo...

já jsem z toho důvodu nikdy do podobných akcí nešla, protože bych se pak trápila a dítě bych trápila taky....

Re: Kýčovité? Proč, stát se to mohlo...

Nemohlo. Nejsem ochotná si představovat člověka, který třebas x let chodí do děcáku sypat bonbony do natažených dlaní jako do ptačího krmítka, nechává si při kafíčku u soudružky ředitelky vyprávět, že rodiče Marušky to a Pepíčkův tatínek ono, celou dobu to s ním nic nedělá, a pak tam najednou uvidí jednoho šmudlu stát mimo hlouček dětí (mmch. jen jednoho? Já bych spíš věřila, že v každém dětském kolektivu je takový outsider, takže kdoví kolik jich tam za ta léta musel vidět) a cosi se v něm pohne a on na to naprosto není připravený. Proč tam tedy chodil, když věděl, že tam jsou děcka, která logicky všechna musejí chtít mámu a tátu krom hraček a cukroví? Ne, tohle mi přijde jako nekvalitní příběh, hodící se na titulku nekvalitního webu (no už tam je), možná tak ještě do nějakého ženského bulváru, vyprávějící o nekvalitním člověku. Mějte mě za cynika, je to pro mě lepší než se nechat opít rohlíkem, což tehdejší novinářstvo zhusta dělalo a dnešní neméně. To radši tu fikci.

hodně kýčovité

Ale chápu, budou svátky, tak vytáhneme téma děcáků, to vždycky vytáhne spoustu drobných z kapes nebohých utrácečů, zatímco dospělí aby hryzali plesnivý chleba... Ach jaj. Ten chlapeček z DD je vám tak uvěřitelný... Náš mladej teda taky v pěti letech už neměl tátu, taky kvůli jeho problémům s chlastem, zažíval daleko horší věci než ve štědře financovaném DD. Zalamovat se nad tím? Proč, teď mu je 10, má nového tatínka a je happy, prostě proto, že mu někdo pomohl, místo aby o něm psal bláboly. Vy jste pomohl leda jedněma necelýma lentilkama a jedním autíčkem, jestli to chápu dobře, navíc jste v tom děcku vzbudil marné naděje, kterým jste nedostál. Hanba vám to asi není, když o tom máte potřebu psát. Leda že bych celý ten text brala jako fikci. Což asi bude nejlepší, protože mně se taková manipulace s děckem nechce líbit. Dítě není věc, které se jen cpou lentilky a autíčka.

Re: hodně kýčovité

Podle mě to toho člověka mrzí, proto to napsal.

Výborný článek ve výbornou dobu

Děkuji, karma. Bylo jasné, že ho redakce musí poutat. Petr Cihlář

pane, díky

za článek.

smutné

To je velice smutný příběh, zvlášť pro rodiče malých dětí. A úplně se mi sevřelo srdce nad chlapečkem a jeho velkým vánočním smutkem, stejně jako nad Vámi a pocitem, který jste musel mít, když měl nos mezi Vašimi koleny:(