Svět, ve kterém si sníme...

Snad nejfrekventovanějším poselstvím přicházejícím z virtuálního světa je, že máme žít tady a teď. Nevím ale, proč si tolik lidí vysvětluje tuto moudrou radu jako být neustále on-line? :-)

V poslední době mám pocit, že čím větší chaos je v našem reálném světě, čím víc ztrácíme naději, že ho můžeme změnit, čím více se cítíme osamělí, tím víc se uchylujeme do světa iluzí, do světa virtuálního. 

Je zajímavé pozorovat, jak u oběda drží v ruce celá hladová společnost své mobilní telefony a řeší svůj vlastní mikrosvět. Možná je to i tím, že ve svém virtuálním světě můžeme být tím, kým chceme být, můžeme do něho vpustit toho, koho chceme (i nechceme), můžeme svobodně vyjádřit svůj názor (pokud nás někdo nezablokuje), můžeme vykřičet svůj vztek (a někoho nakrmit svou energií nebo pobavit), podělit se o svou radost (přátele potěšit, závistivce naštvat), sdílet své pocity (například do vzduchoprázdna). Žijeme ho tehdy, kdy se nám chce a ne, když musíme. Já nejsem výjimkou a jistým způsobem jsem za svůj virtuální svět vděčná. Nebýt tohoto světa, nebyla by nakonec ani možnost podělit se s Vámi o jednu z mých nejnovějších písniček. Je hloupost bránit se této době za každou cenu. Je však i hloupost jí zcela podlehnout.

Virtuální svět

Virtuální svět 
a virtuální láska….
Tvůj oheň ve mně praská…
Chci? Nechci? Vracím zpět.

Virtuální svět…
V něm virtuální vztahy
Je těžké bořit prahy
Tak žijme tady, teď

Virtuální chtíč?
To jsou jen kliky myší.
Když rozum touhu slyší,
ruce posílá pryč

Virtuální sen…
Ten sen je příliš krásný
klid noci tolik vzácný
než „Vstávej!“ řekne den

Virtuální svět, svět plný fantazie
V něm krásně se nám žije, než den nás vrátí zpět
Virtuální svět, svět, ve kterém si sníme,
Že nepravý je, víme, tak dneska naposled…

Virtuální svět…
Kdo nás v něm uslyší?
Kdo výkřik ticha ztiší?
Kdo políbí náš ret?

Virtuální dlaň…
Nás nikdy nepolaská
Jen v objetí je láska
Tak si tu pravou chraň.

Virtuální svět…
Do něho utíkáme,
Je to jediné, co máme
stejně, jak smyslů pět

Virtuální svět….
Chvilku se ukážeme,
Jsme zmatení, tak lžeme 
si pár upřímných vět

Virtuální svět, svět plný fantazie
V něm dobře se nám žije, než den nás vrátí zpět
Virtuální svět, svět, ve kterém si sníme,
Že nepravý je, víme, tak dneska naposled…

A právě proto vypínám tento počítač a půjdu si do parku poslechnout ticho, budu vnímat vůni podzimu, barvu listí, usmívat se na kolemjdoucí:-) Aha, vlastně nemohu. Práce volá a bez počítače to fakt nejde. Ale slibuji, že dneska naposled!!! Přeji Vám sluníčkový svět a jestli dovolíte, virtuálně objímám... :-)