U nás nasněžilo…

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Nasněžilo. Ne sice na Vánoce, ale přeci. Prý pro přírodu je to zapotřebí. Kdykoliv u nás nasněží, tak se příští den před každým vchodem objeví sněhulák. Jak jsem se dozvěděl od své dopisové přítelkyně, nejen u nás. I u nich se zničehožnic objeví ti chlapíci s červeným nosem připomínajícím mrkev. A nejen zničehožnic, ale i znenadání a zčistajasna. Stačí k tomu jenom to nasněžení.

Díval jsem se na své vnučky. Vyráběla každá svého sněhuláka, a ta největší se rozhodla, že bude mít ne tři tělové koule, ale rovnou čtyři. Dvě vnučky už měly dávno sněhuláka hotového, ta největší a nejstarší vnučka koulila teprve druhou kouli. Používala k tomu, ostatně jako asi všichni ostatní, prastarou a osvědčenou techniku, kdy se malá koule kutálí, a tak se na ní nabaluje a nabaluje čím dál tím víc sněhu - až do předpokládané koulové velikosti.

Sněhuláci u nás vydrželi jen krátce, roztáli a nezbyla po nich ani památka, snad jen ten dlouhý mrkvový nos. Roztáli ti menší, roztál i ten největší.

Byl vyhlášen termín voleb a všechny ty strany, větší i menší, začaly se svým sněhulákem. Tedy sněhulákem… spíš s opozičním problémákem. Někdo si vzal za základ nějaké hnízdo (nejlépe Čapí), někdo lány žluté až nejžlutější. Nabaluje se a nabaluje, ty větší strany nabalují lépe a rychleji, ty menší sice pomaleji, ale o to víc pečlivě. Na základ koule na ně nezbyly lány ani hnízda, zavděk vzaly i  covidem.

Když je potřeba, hodí se všechno.

Zatím jsme ve fázi úspěšného protivládního koulení. Nahrává tomu i situace covidových vln bez ohledu na jejich číslo. Mnozí již mají ty základní dvě koule problémáka už hotové. Připravené na volby. Tam budou zapotřebí, žádoucí.

Mám jenom strach, když na ty koule ze sněhu stačilo tři dny teplého počasí, aby na ty volební problémáky nestačil pouhý jeden týden. Tolik očekávaný, tolik žádoucí, tolik stírající veškeré předchozí ústrky. Týden, kdy budou otevřeny všechny hospody. Dostaneme svůj truňk a bude nám jedno, jak velký problémák taje před hospodou.

To si myslím já, ale neberte mě vážně. Však víte…