Terorismus dnešních dní

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

S postupujícím věkem se dívám na některé události trochu jinak než asi většina lidí, které znám.

Vrazit letadlem do mrakodrapu v USA byl nesporně teroristický čin. Za deset let po této události vnikly dvě helikoptéry na nepřátelské území a zabily hlavu teroristické organizace odpovědné za tento bezprecedentní útok na civilisty. Jednalo se o zaslouženou odplatu. Čistě logicky vzato, kdyby se nejdřív zabila ta hlava teroristů a za deset let poté se vrazilo letadlem do těch dvou mrakodrapů, tak určitě pro mnohé hodnotitele by to byla pomsta. Odplata. Za zabití toho teroristy. Ten kdo začne jako první je vždy terorista a ten postižený je vždy oběť. Případná odplata za oběti se bere jako spravedlivý trest. Bohužel.

Za listopadovou smrt předního íránského jaderného fyzika Mohsena Fachrízádeha je zodpovědný Mosad

Nerad to říkám a opravdu mám s tím docela problém. Při tom chápu Irán v mnoha ohledech jako světovou hrozbu. Ale zastřelit jejich nic netušícího vědce automatickým kulometem na dálku, kulometem umístěným v autě, které se následně po tomto činu samo zničilo, jednoduše nemohu nazvat obranou, ale útokem. Útokem vedeným státem Izrael.

Když tohle není terorismus, tedy násilné jednání na území jiného státu, tak nevím.

Možná, že to byla odplata za něco, o čem nevím. Takhle zastávám názor, že tyto násilné činy nevedou ke zklidnění situace v oblasti. Navíc si myslím, že nejsme v situaci, kdy by nám to mělo být jedno. Není to zase až tak daleko, aby nám to mělo být jedno.

Debilně si myslím, že aspoň někdo společně se mnou věří, že násilí nikdy nevede k řešení problémů.