Ten zásadní problém je jinde

Četl jsem si o přírodě mimo jiné i o omezujících opatření na Sněžce. Četl a četl. Uprostřed článku několik zajímavých vět.

„Co nechápu, je pocit některých lidí, že mohou všechno. Ne, nemohou a není to žádná totalita. Jsou to jen nastavená pravidla. Díkybohu nežijeme v anarchii, ale v demokratickém státě, který je svobodný, ale zároveň svázaný pravidly a nařízeními. Máme zde zákony omezující činnost svobodomyslných jedinců.“

Dnes se hlasuje o důvěře. Bude se řečnit dlouho. Došlo k porušení pravidel. Proto se bude řečnit, možná i celou noc až do rána. Vládnoucí většina vědoma si toho, že mohou všechno, nakonec vše ustojí. Nepřizná chybu, pochybení, bude se prosazovat názor, že se jedná o selhání jedince, ne celé vlády. Opravdu?

OPRAVDU.

Na celé té záležitosti mě skutečně nejvíc vadí nedostatek vládní sebereflexe. Zatloukání skutků, motivací, zamlčování rozhodujících skutečností. Arogance moci. Pohrdáním nejen poslanci, ale veškerým lidem.

Je to smutné, ale je to tak. A tak to už smutné zůstane, i když vláda tu pochybnou důvěru získá.

Zdroj: Odkaz