Prý se houpe křeslo pod ředitelem televize

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Ono se možná houpe, možná, že už se dohoupalo. Ovšem říct, že konečně je (bude) Dvořák pryč, je podstatné zjednodušení problému. Bohužel, nejen televizních problémů.

Neznám jediného majitele hospody, který by se smířil s tím, že třeba bere míň, než jeho zaměstnanci. V případě ČT, ale i jiných podniků ovládaných státem, je to tak, že ti v čele těchto podniků berou mnohem víc peněz, než třeba ministr kultury. Neříkám, že je to špatně nebo dobře, ale nepochopitelně je to tak.

Dne 8. dubna jsem si vzal k ruce program vysílání hlavní stanice ČT, a to ČT 1 na ten den. Když se odmyslím od ranního a poledního leporela rozhovorů, rad a návodů, jedné soutěže a cirkusu s paní Jílkovou, tak zjistíte, že se nevysílá žádný, ŽÁDNÝ premiérový pořad. Trochu málo muziky za ty peníze, co ta televize stojí nás všechny (zpravodajství si vykazuje ČT 24).

Výměnou ředitele ČT za kohokoliv se nic nezmění. Redaktoři (televizní pracovníci) si už roky myslí, že televize jim patří. Že je jejich. V takovém prostředí se ovšem hodně blbě prosazují jakékoliv změny, možná, že pouze ty z hlediska diváků - k horšímu. Úroveň vyráběných pořadů je diskutabilní, zábavné pořady jsou nezábavné. Docela smutný pohled na to, co televize během roku je schopna vyprodukovat. Za ty peníze, s tolika lidmi. A to nemluvím o tom, že aby se nemuseli starat o „zaměstnance“, tak všechno, co aspoň trochu šlo, bylo převedeno na smlouvy a dohody, mnoho zaměstnanců bylo donuceno přejít na živnostenské podnikání – oblíbený Švarc-systém. Což je také pikantní zjištění u „podniku“ ovládaného (snad) státem.

Debilně si myslím, že jiným pozadím v ředitelském televizním křesle se nic nezmění. Dokonce si myslím, že to zas až tak debilní názor není.