Přijít pozdě s křenem k párku a ještě s křenem kradeným

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Nechce se mi ani v tom moc hrabat, obracet to jednání vzhůru nohama, rozebírat to ze všech stran.

Předesílám, že je mi úplně jedno, že nějací exponenti minulých časů pobírají ke svému důchodu ještě nějaké tučné prebendy.

Ale drahnou dobu po plyšáku vylézt s požadavkem, že ty prebendy by se neměly vyplácet, protože lidu bylo ubližováno, je jako strouhat křen k dávno již snědenému párku. Jenže osobní hrdinství od politika typu pana Jurečky  - snad ani nečekat. Hrdinství toho typu, že s tímto požadavkem vyleze třeba před deseti roky, kdy vkročil do politického života. To bych ocenil. Navíc, kdyby to vymyslel on sám. Svou hlavou, svým přesvědčením. Ne usilovným hledáním něčeho, čím by se mohl on sám (jeho strana) před volbami zviditelnit. Přiznejme si, žádná výhra pro předvolební boj, jeho účast (jeho strana) pro koalici Spolu to není.

Ale pochopil bych, kdyby sice pozdě, ale přeci to byl aspoň jeho nápad. Ale to ne. Ukradl ho u sousedů na Slovensku, kde to už poslanci odhlasovali a uskutečnili.

Krást se nemá, ani křen, ani myšlenky (Desatero božích přikázání -7. - nepokradeš).

Debilně si myslím, že někteří (i věřící) mají k této zásadě hodně daleko…