Práce pro Šmuclera aneb co dělat, když je beseda bezzubá

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Nejen beseda, ale i moderátorka Primy TT byla víc než bezzubá. Mockrát se mi nelíbilo, když cenila TT na pozvané diskutující zuby, někdy přímo tesáky. Ale aspoň bylo nějaké vzrušení. To se dneska nekonalo. Samozřejmě, že za to mohou i pozvaní. Na ministryni financí se nedají moc zuby cenit, je v tomto ohledu dost zvyklá a odolná a navíc, názory jejího oponenta, šéfa nevolitelné strany KDU-ČSL (pokud by kandidovala samostatně), dneska už nezajímají ani obyvatele domova důchodců.  Shrnuto - podtrhnuto. Co s tím. Naštěstí veřejnoprávní televize nabídla hodnotnou náhradu - přepnout na pořad Zajíc v pytli. Jenom by stačilo změnit trochu název na Jsme v pytli. Ovšem potom by to nebyla zábava, ale realita. Beseda skončila ještě dřív než tradičně a po nezbytné reklamě naklusal na obrazovku - pan „Konopné mazání“, čímž byla polední show na Primě definitivně „v kopru“.

On i pan Moravec nijak moc nezářil, nemaje oporu v politicích spřátelených stran. Jindy ne dobrý řečník, mnohokrát kritizovaný ministr zdravotnictví se pochlapil a jako ministr zdravotnictví zaujal kruhovou obranu (vojenský termín) a úspěšně odrážel ataky v podobě otázek dobře připraveného (jako vždy) pana Moravce. Takže celkové vyznění, zase nic moc, nic dramatického, nic překvapivě objevného.

Takový diskuzní covidový poklid.

Já debil si myslím, že když se neblýská na lepší časy, tak se nemůže chtít, aby se v diskuzích hřmělo.