Máme demokracii, každý názor je ten ořechový

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Nekupuji denní tisk, stačí mi úvodní stránka na Seznam.cz. Abych věděl, co se děje. Abych věděl, nejen co se děje, ale co se odehrává v různých myslích, zde prezentujících se „snad“ novinářů.

Včerejší titulky tří článků mě hodně znejistily. Tak znejistily, že až zaujaly.

Titulek první: Pandemie v příštím roce dopadne výrazně i na starobní důchodce

Titulek druhý: Vláda schválila 77 miliard na další volební dárečky

Titulek třetí: Nejlíp přežívají koronakrizi důchodci

Že dopadne pandemie na nás všechny, tedy i na nás staříky, je jasné, netřeba o tom psát. Že se bude zdražovat, ví každý a kdo tvrdí opak, tak asi není při smyslech. Když se bude zdražovat, tak se bude zdražovat všem, to dá rozum. Tedy - kdyby se zdražily pouze letenky soukromých osob na lety do vesmíru, tak by se nás to skutečně asi nedotklo. Možná, že by se nás nedotklo ani zdražení atomových ponorek, ale tím si nejsem tak úplně jistý. Protože je vždy možnost, že jednu nebo dvě ponorky nám koupí naše ministerstvo, to pro případnou obranu našich jezer a rybníků. Nebo aby naši dva námořní admirálové ve výslužbě si měli s čím hrát.

Těším se na volební dárečky, když je na ně tolik miliard. Vždycky jsem prohlašoval, že předčasné volby je kapitální blbost, ale na druhé straně když budou ty dárečky, tak by klidně mohly ty volby být i dřív. Ono 77 miliard rozdělených mezi deset milionů obyvatel je něco přes 7 000 korun pro každého - a co je doma, to se počítá. Už těch 5 000 korun vánočního volebního dárku pro seniory zviklalo mé rozhodnutí nejít k volbám, ale kdyby připlácli ještě 7 000, tak bych asi šel a někoho zvolil. Za ty peníze třeba někoho, kdo se do Žvanírny nemá šanci se dostat. Třeba nějakou stranu, která tvrdí, že covid neexistuje nebo že země je zcela určitě víc než placatá.

Nejvíc jsem se těšil na třetí článek, který mi měl potvrdit, že tu potvoru, jako důchodce, přežívám nejlíp. Šel jsem si na to uvařit kávu, abych si mohl vychutnat tvrzení, že opravdu jsem na tom líp, než kterýkoliv pracující nemající práci, líp než sedření zdravotníci, hasiči, vojáci, líp než početné uklizečky v Konírně. Jenže než jsem se mohl pořádně ponořit do textu a kochat se, jak se mám víc než dobře, líp a mnohem víc než dobře, tak článek neviditelná ruka, která rozhoduje, co se bude lidem vtloukat do hlav, onen článek stáhla a nechala po něm pouze titulek.

Škoda, pozitivní hodnocení důchodcovského žití by povzbudilo nejen mojí osobu, ale i početnou armádu lidí pobírajících důchod.

Debilně si myslím, že ten článek stáhli proto, že byl moc optimistický. A optimismus v dnešní době by mohl vyznít jako ironie. Tož tak.