Kapitola XLVII. - Ke "slezině" v Bruselu

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.  

Problém je problém a problémem zůstane, i když se to třeba nazve jinak. Jistě, problémem je evropská ekonomika v době povirové a situace, kdy se mají rozdat peníze na obnovu ekonomiky. To může být k dobru věci. Tedy k dobru ekonomiky.

O tom byla ostatně ta slezina v Bruselu. Ovšem když se rozdají peníze a zalátá se tím díra po předchozím hospodaření, tak nezbude nic na látání té díry po tom viru. A to je případ Itálie, takže ta by chtěla víc a nejvíc látat, protože v minulosti nelátala a nelátala.

Auto značky Fiat si dneska koupí jenom dobrodružná povaha, móda Made in Italy už taky není, co to bývalo, a Itálie, přestože je výhradním dovozcem olivového oleje, tak ho i vyváží. Leckdy se jedná o olej ze Španělska, což by nevadilo, pokud by byl extra panenský. Ale panenský občas není, jenom se tak jmenuje. Světové statistiky uvádějí, že z pančování olivového oleje jsou zisky srovnatelné ziskům z drog. Je škoda, že olivy u nás nerostou, taky bychom mohli mít ten nějaký zisk (pro slovenské čtenáře "osoh").

Rád bych o Itálii řekl něco pozitivního. Ale nemůžu, byl jsem tam několikrát a marně sháněl jídlo, ve kterém by nebyly rajčata a neposypali mně to jídlo sýrem. Nemám rád rajčatová jídla, která chutnají pořád stejně, a jsou posypány vždy stejným posypem. Pravda je, že pokaždé se to jinak jmenovalo. 

Ale to mi k uspokojení nestačilo, protože jsem debil.