Kapitola IC. - Lukašenko naposled - Lukašenko na talíři

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.    

Jak jsem už řekl, Lukašenka nemusím. Podivil jsem se, že ušákům je jedno, co se tam děje a že alespoň nehlídkují. Jindy hlídkují. Už bych se opravdu přestal zajímat o dění v Bělorusku, a to i přesto, že můj hodně blízký kamarád je Bělorus. Domnívám se, že si Bělorusové pomohou sami. Bez toho, že by jim někdo do toho kecal. Někdo do toho zasahoval.

Sledoval jsem středeční dění v Slovenské národní radě. Zajímá mně, co se děje na Slovensku. Zajímá mně všechno, a kolem jejich konání kolem C-19 všechno ještě víc. Hodlali třeba uvolnit každý měsíc jednu miliardu euráčů, celkem tedy 5 miliard (130 miliard korun) na podporu boje proti té potvoře. Zdaleka tuto částku nečerpají. Parlamentem neprošlo ani navrhované zvýšení tarifů o 3 euráče za noční práci (nejsou peníze nebo dostatek vůle, nevím). Ale co mě opravdu zaujalo, že na schůzi dorazil slovenský ministr zahraničních věcí a prosazuje návrh, aby Slovensko poslalo 750 tisíc euráčů ( 20 milionů Kč) opozici bojující proti Lukašenkovi. Aby ti opozičníci měli peníze na nákup mávátek, transparentů, eventuálně dlažebních kostek.

Lukašenko lže kudy chodí. Určitě při volbách podváděl. Ale že se proti němu organizují v zahraničí akce, v tom se tedy nemýlil. Domníval jsem se, že to není pravda. 

Ale já jsem debil. Svět je jiný než jak navenek vypadá.