Kapitola CXXV. - Svět přišel o druhého velevýznamného revolucionáře

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.     

O prvního významného revolucionáře přišel svět úderem cepínu do revolucionářovy hlavy. Lev Davidovič neměl hlavu dostatečně tvrdou a úder nepřežil.

O druhého skutečného a nefalšovaného revolucionáře bohužel přišla naše veskrze demokratická republika v těchto dnech. Zakladatel Milionu chvilek Mikuláš se rozhodl, že jeho místo je a bude v politických škamnách (pochopil jsem to tak, že hodlá nahradit svůj dosavadní průměrný plat platem poslaneckým...)  a báječně fungující firmu předal nové výkonné ředitelce Marii Jahodové. 

MILION CHVILEK SE MĚNÍ. ZAKLADATEL MIKULÁŠ MINÁŘ MÍŘÍ DO POLITIKY

Moje maminka říkala, že každý je nahraditelný, já k tomu vždy dodával, že někteří jen těžko. A bohužel musím konstatovat, že odchodem Mikuláše nám vznikne těžko nahraditelná, revolučně osobnostní díra.

Vždy se mi líbilo, s jakým šarmem uměl organizovat protesty, jak dokázal přesvědčit lid, aby v hojném počtu se účastnil protestních shromáždění proti obecnému nepříteli Babišovi. Jak uměl zorganizovat tyto politické seance od zajištění parkovacích míst pro autobusy z daleka i blízka, jak trasa průvodů byla lemována občerstvovacími stánky pro hladové a žížnivé, mobilními záchůdky (zdarma) pro potřebné uvolnění emočních tekutin. Rovněž bylo zajištěno i vzorné ozvučení prostranství, nezřídka opatřeným i velkými obrazovkami se zvětšeným obrazem pro ty vzadu. Nebo pro ty, co si nechali doma brýle, eventuálně dalekohled.

Co naplat, rozhodl se odejít a nikdo neví, nakolik budou úspěšné další kročeje v jeho stopách.

Já debil si myslím, že nebudou úspěšné, ale to si nechám raději pro sebe.