Kapitola CXLVIII. - Tak jsme přežili americké volby

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.     

Tak jsme přežili americké volby, ale bylo to třeba z mého hlediska k nepřežití. Jednak jsem měl celou noc vstrčenou hlavu v televizi, jednak jsem, abych neusnul, pořád něco chroupal. Těžko se usíná, když melete pantem (sanicí). Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo - a dopadlo to asi tak, jak to dopadnout mělo. Těžko věřit, že někdo zorganizoval poslat miliony hlasů ve prospěch vítěze, v neprospěch dosavadního uživatele letadla Air Force One. 

Zaujalo mě, že Američané pro 327 milionů obyvatel mají pouze 535 normolidí, kteří hlasují: pro to či ono.

My jich v Konírně máme 81 a ve Sněmovně dalších 200. Takže zatímco Amerika má jednoho člověka na cca 500 000 (bílých, hispánců, Černochů a indiánů), my máme jednoho pupíka na 37 000 (Čechů, Moravanů, Slováků, Romů a Ukrajinců). Je to asi tím, že naši zastupitelé mají mnohem víc práce, navíc se musí starat o obživu své rodiny, širší rodiny, někdy i spřátelených stranických rodin. V Americe se předpokládá, že nějaký majetek byste měl jako normočlověk mít, abyste se nemusel slastně klepat na levný alkohol v senátním bufáči.

Přečetl jsem si docela sympatický článek prý obecně nenáviděného Babiše. 

Babiš šokuje: Navrhl vyházet dvě třetiny poslanců a senátorů!

Vzhledem k tomu, že jsem debil, bych vyházel víc než dvě třetiny. Z Konírny bych udělal konírnu a Sněmovně bych nechal 31 poslanců. To je číslo, které bych mohl akceptovat. I tak by měli na starosti dvakrát míň lidí než v Americe. A Amerika, jak jsem se někde dočetl, je náš vzor.